My purgmistr ... a ... konšelé Nov. M. Pr. vyznáváme, ... že opatrný Linhart, syn někdy Januov Migliceruov, měštěnín Star. M. Pr., se paní Hester mauzelkú svú ... seznal ..., že jest prodal dvuor svuoj v Šešovicích vlastní a dědičný slovutnému Janovi Rakovnickému ... ku pravému dědictví; kteréhožto trhu list na pargameně s visutými pečeťmi celý, jistý, úplně došlý a nižádnú měrú neporušený nám okázavše, i snažně z obú stranú jsú prosili, abychom pro širšie svědomie a puotek budúcích vystřezenie ten list v své městské kniehy kázali vepsati. A my purgmistr a konšelé svrchupsaní ku prosbě a a k žádosti obú stran, jakožto slušné a podobné, kázali jsme ten list v své kniehy městské vepsati. Kteréhožto listu řeč a popis počíná sě a jest slovo od slova takto:

Já Linhart, syn nebožce Januov Migliceruov, měštěnín St. M. Pr., vyznávám tiemto listem ..., že svobodně a dobrovolně a s dobrým rozmyslem i s přátelskú radú a k tomu také s plným povolením a odpuštěním panie Hester, manželky mé, dvuor svuoj poplužní v Šešovicích s dědinami ... lukami, vinicemi, pastvištěmi, ... nic sobě tu ... nepozuostavuje kromě krčmy tudiež ..., kterúž jsem s dědinami ... sobě a manželce své ... vymienil, prodal jsem pravým trhem a mocí tohoto listu a zápisu prodávám slovutnému Janovi Rakovnickému ... za sto a za osmmezcietma kop gr. pr. ... zaplacených .... A ten dvuor ... prodal sem jemu Janovi Rakovnickému i jeho dědicóm a budúcím za čistý, prázný a svobodný ode všeho platu i ode všech jiných obtiežení, poplatkuov a zápisuov kterýchkolivěk. A znamenitě tě dvě kopě platu, kteréž mají Václava a Margreta na tom dvoru kniehami městskými zapsány, i také věno macechy své já Linhart napředpsaný a podle něho a s ním já Hester, manželka jeho, převodíme a přenášíme na všecko zbožie naše .... Jenž dán a psán v Praze I. tisícieho čtyřstého třidcátého čtvrtého v pátek na den sv. Vincencie.