My purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského tiemto zápisem vyznáváme všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, tak jakož jest byla pře, svár a róznice mezi Veronikú, dcerú nebožce panie Katruše Hanuškové, a Jírú zlatníkem, manželem jejím, z jedné, paní Dorotú, někdy Lukášovú a dětmi jejími a nynie manželkú Ctibora od desk, z strany druhé o duom u zlatého orla na Ovocném trhu položený, kterýžto byl jest svrchupsaného Hanuška, otce Veroničina, i my páni svrchupsaní znamenajíce pilně žaloby i odpory stran obú svrchupsanú a ty s bedlivú radú dostatečně převáživše i ortelem naším dokonalým vyřkli sme a vypověděli, vyřiekáme a vypoviedáme: Najprve duom svrchupsaný u zlatého orla svrchupsané Veronice jakožto pravé dědičce mocné přiřkli sme a tiemto zápisem přidědujíc přisuzujem k jmění, k držení a k dědičnému požívání, tak aby ona mohla s tiem jistým domem učiniti a zpuosobiti jakožto s svým vlastním a dědičným zbožím, což sě jí najpodobnějie bude zdáti a viděti bez odpornosti všelikteraké. Dále vypoviedámy, aby předepsaná Veronika s Jírú, mužem svým, dali a vyplnili již jmenované paní Dorotě a dětem jejím třidcet kop grošuov, kterýchž mají na polovici toho jistého domu vedle rozdielného zápisu, točižto deset kop grošuov ve dvú neděli od vyrčenie tohoto počítajíc, a dvadceti kop grošuov na týž rok, jakož sú oni po Veronice, Jírovi muži jejiemu, vedle svatebních smlúvci měli dáti, než těch jistých deset kop grošuov v radě Veronice a manželu jejiemu položených mají zase Ctibor s manželkú svú vzieti. Actum pleno in consilio feria V ipso die b. Dionisii anno etc. XXXIV° Duchcone piscatore vicegerenti magistri civium loco Nicolao Bethlem.