My Mikuláš Hynkovic z Nového Plzně, Mabka, žena jeho, i naši budúcí vyznáváme etc: tak jakož sme u duostoj. u Boze otce u kněze Hynka probošta a u jeho konventa kláštera Chotěšovského dvuor s poplužím i s dědinami poplužními v Robčicích kúpili, a k tomu s ozimým osením, tu dobře osetým, s lukami, s pící obojí, ozimú i jarú, tocižto s slámú, se vším senem i s otavú i s pastevným, což k Vysoké přísluší, jakož jest prvé v obyčeji bylo, a k tomu lesu jsú nám přidali, abychom sobě k potřebě k pálenie do dvora tu brali na těch mýtech, jakož jich šafáři do Litic do dvora berú, tu kdež nám hajný ukáže, i také k jiné potřebě, což by bylo potřebie k opravenie plotóv okolo dvora nebo tu ve dvoře v Robčicích. A k tomu také třinádtcet kop gr. platu tu v Robčicích na těchto lidech, jenž jsú nám jich stúpili: na Matějovi Lašákovic bez dvúdcieti gr. tři kopy gr., na Pavlovi dvě kopě a osm gr., na Jakúbkovi puol druhé kopy a šest gr., na Jakubovi Pruobovi dvě kopě a osm gr., na Václavovi Šimkovic dvě kopě a osm gr., na Pechovi dvě kopě a osm gr.; a dvanádtcet gr., jakož se na těch lidech nedostává, ty nám má hajný tu z Robčic na sv. Jiří šest gr. a na sv. Havla šest gr. a dvě neděli potom vydávati; a k tomu i s panstvím na těch lidech tu v Robčicích kromě tří vin, tocižto mordu, podávenie a ohně, a kromě kur k pitancí, kteréž jsú sobě a svému klášteru na těch lidech zachovali a poostavili, za dvě stě kop gr. dobrých, střieb. praž. rázu, kteréž jsú ot nás úplně přijali a vzali. Kterýžto dvuor s poplužím, s platem i s panstvím na těch lidech nám stúpených i s pastevným, jakož se svrchu jmenuje, máme držěti a toho požívati ot nynějšieho sv. Havla, jakož tento list jest dán, až do plných tří let bez přiekazy. A když ta tři léta tak přejdú, tehdy po těch třech létech ve dvú nedělí naši prodávající svrchupsaní těch dvě stě kop gr. vedlé hlavnieho listu, jakož ot nich máme, mají nám dáti a splniti penězi hotovými. A my našim prodávajícím knězi proboštovi a konventu kláštera Chotěšovského toho dvoru s poplužím, s dědinami poplužními tu v Robčicích s ozimým osením dobře osetým, jakož sme se ot nich uvázali, s pící jarú i ozimú, s senem, s otavú, s platem třinádtcti kopami grošóv i s panstvím ve všie též mieře, jakož sme se ot nich uvázali, i s pastevným slibujem naší dobrú věrú i ctí jim v jich moc zase stúpiti beze všeho otpieránie i otmlúvánie. — Pečeti: uroz. panoší Sezemy z Kocova, Jana z Hrádku, Petra z Kamenice toho času vladaře v Chotěšovicích a Bernarta z Nového Plzně. — Dán po b. naroz. čtúce léta tisícího čtyřstého a devatinádtctého, den sv. Havla.