Svojše z Zahrádky, někdy hajtman velikého města Pražského, vstúpiv s přáteli svými do veliké obce města svrchu psaného, beze všeho přinucenie a připuzenie, i prosil jest pánóv purgmistra i konšeluov i všie obce svrchu jmenovaného města Pražského, aby pro pána Boha ta vina, kterúž jest učinil, a proti nim vystúpil, byla milostivě vážena a laskavě odpuštěna, slibuje jim nikdy toho nezdvihati, ani proti nim ani proti jich městu bývati, ale raden a pomocen, v čemž by jeho potřebovali, býti. Kteřížto páni i s obci svrchu psanú, patřiece k milosrdenství Božiemu, že sami žádají za své zcestnosti odpuštěnie, a k vobecnému dobrému a k prospěchu a k rozsúzení jeho svatých pravd, o kteréž sme sě společně zasadili, a k prosbě svrchu psaného Svojše a přátel jeho, tu jistú zcestnost a vinu tak učiněnú sú jemu odpustili milostivě a laskavě. Actum anno domini et cetera XXIX, feria II ipso die sancti Jacobi apostoli domini nostri Jesu Christi, tempore regiminis Zdenkonis candelatoris.