Ulricus de Rosenbergh.

Súsedé milí! Jakož jsem vám dřéve psal i Krajieřovi, že chci na Královy Milosti přestati, v tom jsem nemohl ani od vás ani od Krajieře nižádné odpovědi mieti, by moji měli v pokoji býti v tom času od vás; i ještě z toho listu, jakož jste mi dnes poslali, tomu nerozumiem, byť moji mohli v pokoji býti dobří, ješto k Tháboróm nehledie. A také jakož píšete, že Krajieř chce před Královú Milosti býti a to chce zaručiti a já také abych zaručil, a komužby on vinu dal, abych se všemi stál před Jeho Milosti: když před Jeho Milosti budu, tu což mi Jeho Milost káže, toť chci učiniti k Jeho Milosti kázání; nebť jsem v jeho zemi lépe usedl nežli Krajieř. A také Krajieř toho nemóže řéci v pravdě ani vy, bych já zlých hájiel proti Královy Milosti; než toho sem na Krajieřovi ani na vás nikdy nemohl mieti, byť dobří, i královi i moji, pokoj mohli mieti a toliko nad zlými bylo pomzstěno. A nemámť za to, byť vám Krajieř byl dán za hauptmana, byť mě i mé chudé lidi hubil nevinně. A píšete, že Krajieř nižádnému dobrému nechce překážeti; učiní-li to, tomu sem rád. A píšete, že jste moji dobří súsedé byli, neb sě vám to dobře hodilo, a zachováte-li to, ještě sě vám bude lépe hoditi. Datum feria IIII. post Oculi anno et cetera XXI°.

Dominus Ulricus de Rosis scribit Budwicensibus.