Císař Zikmund obnovuje a potvrzuje purkmistrovi, radním, přísežným a všem měšťanům v městě Louny (civitatis Lunensis) všechna privilegia, listiny, práva, milosti, svobody a povolení, která získali od jeho předchůdců, českých králů. Ta mají zcela platit, jako by zde byla doslovně opsána. Jmenovitě se jedná o listiny jeho děda Jana Lucemburského a jeho otce Karla IV.:
Jan, král český a polský, obnovuje městu Louny městská práva, neboť se odpovídající listiny ztratily. Dáno 22. dubna 1325 v Praze.1 Wunš 1868, s. 115–117, č. 1; CIM II, s. 222–225, č. 134; RBM III, s. 422–423, č. 1083.
Jan, král český a polský, hrabě lucemburský, slibuje měšťanům z Loun, že nikomu neprodá ani nedaruje svoji vesnici Cítoliby. Pokud by chtěl vesnici někomu zastavit, mají měšťané držící v ní nějaké zboží odvést zástavnímu držiteli jen obvyklý úrok. Dáno 22. dubna 1325 v Praze.2 Wunš 1868, s. 117, č. 2; CIM II, s. 227, č. 135; RBM III, s. 424, č. 1084.
Císař Karel IV. uděluje měšťanům města Louny milost, totiž že mohou svůj majetek ve městě i mimo něj svobodně prodávat a odkazovat. Pokud nějaký měšťan zemře bez přímého dědice a bez závěti, mají jeho majetky přejít na jeho nejbližšího příbuzného, tak jak stanovuje staroměstské právo. Dáno 19. září 1372 v Praze.3 Wunš 1868, s. 123–124, č. 8; CIM II, s. 660–661, č. 478.
Císař Zikmund deklaruje, že jsou všechny tyto listiny navždy platné, napravuje všechny jazykové, formální nebo obsahové nedostatky, které by se mohly ukázat v konfirmovaných privilegiích, a zakazuje všem lidem pod hrozbou jeho císařské a královské těžké nemilosti, aby tuto potvrzovací listinu porušovali.