Já kněz Lucass, v ty časy farář v Budkowie, vyznávám tímto listem obecně přede všěmi, ktož jej uzřie anbebo čtúc slyšeti budú, že jsem vzal úrok, jakož sluší na caplanství v Brudkowye, společeně dvadceti kop groší dobrých stříbrných rázu pražského a čísla moravského, za každú kopu šestdesát groší počítajíc, od slovutného panošě Janna z Upolniessicz a od jeho erbův na pět let od tohoto svatého Gyrzi počítajíc, kterýž nyní minul, na ten list, jakož naň mám a na jeho erby na šest kop platu, ješto svědčí kostelu budkovskému, a to jsem učinil pro potřebu kostela svého a jako farář v ty časy, neb mi toho bylo potřebí pro kostelní řád, neb jsme tomu nemohl jinak učiniti, kteréž mi měl vydávati peníze podle listu hlavního rozdílně plat na šestdesát kop tři kopy na svatý Gyrzi a tři kopy na svatý Waczlaw, a pro svú núzi také jsem to vzal a pro nepokoj, pro kterýž jsem nemohl u svého kostela býti, protož já, kněz Lucass, farář budkovský, i po mně budúcí faráři propúščím Janna z Upolniessicz i jeho erby z těch dvadcíti kop, kteréž jsem vzal společně úroky na těch pět let, jakož list hlavní svědčí, k kostelu budkovskému. A to já kněz Lucass, i svými budúcími faráři, kteříž po mně budú, slibuji, že svrchupsaný Jan i svými erby nemá upomínám býti ode mně ani od mých budúcích farářův tu v Budkowie až do těch pěti let skonání z těch dvadcíti kop, kteréž jsem vzal úrok hromadně, jakož list na ně mám, kterýž k tomu kostelu svědčí, na šest kop platu tu v Budkowie. A také dále já, kněz Lucass, farář z Budkowa, vyznávám, že jsem učinil tyto úmluvy a tento trh s dobrým rozmyslem slovutným panoší s Jannem z Upolniessicz a s jeho erby, že jsem jemu i jeho erbóm prodal ty všeckny desátky tu v Upolniessiczich i Podworu, jakož jsem sám prve bral, nic sobě tu nezůstavuje až za dvě létě od tohoto listu dání, a za to jsem hotové peníze vzal, neb mi toho veliká núze byla, jakož jsem jemu i jeho erbóm dále učinil instrument na těch dvadceti kop, ješto jsem je vzal hromadně na ten list, jako na ně mám úroky do pěti let, jakož svědčí kostelu budkovskému, i na desátky do dvú letú. A toho na lepší svědomí svú jsem vlastní pečeť přivěsil k tomuto listu a připrosil jsem potctivých kněží kněze Vbaldyna, canovníka olomuckého, a kněze Stibora, faráře Sathawskeho, a slovutného panošě Buzka z Skridlowicz, že jsú vedle mne k tomuto listu své pečeti přivěsili sobě bez škody. Jenž jest dán v Znoymie ten pondělí před svatú Marzi Magdalenu léta od narození syna Božího tisícího čtyřstého třidcátého druhého léta.