Královna-vdova Žofie Bavorská (Sophia von gotes gnaden kuniginn zu Beheim Witeb) sděluje svému bratrovi a bavorskému vévodovi Vilémovi III. (Wilhelm, Pfalczgrawen bey Rein Herczogen in Beyern et cetera), že po informaci z jeho listu, že sešlo ze sněmu římského krále Zikmunda (dem kunig) s říšskými kurfiřty den kurffursten, ji přepadla skleslost, neboť jak sám dobře ví, dohodli se, že právě na sněmu by se mohla příznivě vyřešit její záležitost. Dostala zprávu a je pravda, že král leží v poli před nějakým benediktinským klášterem Třebíč na Moravě (vor eins klaster zu Martharn), jenž je v rukách viklefistů vor dy Wikleffen, a po jeho dobytí hodlá táhnout rovnou do Slezska (In dy Slezn) a do Vratislavi (gan Breslaw). Neví, zda se tak skutečně stane, ale zdržela jeho posla, aby mu po něm mohla dát zprávu; bohužel to však nepovede k tomu, aby se její záležitost dořešila podle její potřeby. Zikmund der mensch ji chce přivést do dalších a větších starostí a do zkázy. Pokud jí něco slíbí, nemá v úmyslu to dodržet. Když byl nedávno v Bratislavě (zu prespurk), nechtěl s ní mluvit ohledně její záležitosti, odvolával se na Vilémův slib, že se brzy vrátí a potom společně její záležitost dořeší. Omlouval se přitom naléhavou cestou na Moravu a příslibem návratu do osmi dnů, což nedodržel. Rovněž jí vzal prostředky, které jí měly připadnout na uplynulý svátek svatého Michala awff yczvorgangen sant Michels tag 29. září 1425, určené na úhradu jejího živobytí a dluhů. Dále si stěžuje na nebezpečí a odklady, které ji způsobují trvalé škody a zkázu. Žádá Viléma, aby jí spolu s milovaným bratrem Arnoštem (herzog Ernsten) pomohli a poradili, aby všechny záležitosti, které se již započaly nebo mají započít, mohly dospět do zdárného konce, aby nezůstávala déle v nejistotě, a aby mohla se ctí odejít z moci a rukou Zikmunda; pokud by král zemřel, nemohla by si být jistá ani životem ani statky, a proto se chce co nejrychleji z jeho moci dostat.