Jan řečený Smil z Křemže vyznávám tiemto listem všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšěti budú, že jsem provinil proti urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka, pánu svému milostivému, že i jsa jeho čeledín a služebník u jeho dvora, rozkazoval sem a dopustil sem svým služebníkóm a svým pacholkóm krásti na hospodách, což by sě jim nahodilo a co by jedné zatajiti mohli, a v tom sem shledán i s mými pacholky. A Jeho Milost moha mi učiniti, jakož na takového slušie, se mnú ještě milostivě učinil z své milosti k mé a mých přátel k snažné prozbě a nade mnú nepomstil i nad mými pacholky, jakož na takový běh záleží. Protož já svrchu psaný Jan Smil z Křemže slibuji svú dobrú křesťanskú věrú, že sě nechci dopustiti viec takových věcí, kteréž by byly proti mé cti anebo-li proti zápovědi a řádu zemskému a proti pánu mému milostivému, panu Oldřichovi z Rosenberka neb proti jeho služebníkóm aneb poddaným všelikakým obyčejem a beze všie zlé lsti. Pakli bych co učinil anebo-li svým dopustil učiniti, tehdy vyznávám na sě sám, že sem propadl Jeho Milosti hrdlo i zboží a že Jeho Milost muož se mnú učiniti i s mým zbožím, což bude ráčiti, a jako z takovým člověkem, ješto cti a viery žádné nemá a ješto sem sě jí sám odsúdil, i toho všěho, což mám proti Jeho Milosti, spravedlivě. A toho na svědomie svú vlastní pečeť přiložil sem k tomuto listu a na svědomie prosil sem urozeného pána, pana Viléma z Potenstajn odjinud s Lopat, přietele svého dobrého, a slovutných panoší Jana Odrance z Drahonic a Racka odtud také z Drahonic, přátel svých milých, že jsú k mé prozbě vedle mne své pečeti přiložili na svědomie k tomuto listu, kterýž je dán a psán v Krumlově den svatého Lukáše, léta od Božieho narozenie tisícieho čtrstého dvucátého druhého.