Král Zikmund píše všem pánům, rytířům, panošům, městům i celé obci Českého království v záležitosti zemského sněmu sněm panský a obecní, který se má nyní v Čechách konat. Král ke sněmu posílá své rádce, Aleše ze Šternberka odjinud z Holic (Alsse z Stermberka alias z Holicz) a Půtu z Častolovic (Puothu z Czastolouicz), aby sněmovníkům předali jeho poselství. Zikmund sněmovníky vybízí, aby se především poradili, jak by měl být v zemi nastolen spravedlivý řád a země byla očištěna od všech nespravedlivých nařčení. Král nemá být zbavován svého dědictví, ale má být všeobecně uznáván jako pán země, jejíž záhuby velmi lituje. Z tohoto důvodu se ostatně vždy zdráhal a stále se zdráhá přistoupit k radikálnímu vojenskému řešení situace, aby země byla zničena cizími vojsky. Pokud jde o čtyři pražské artikuly, Čechové po něm vždy chtěli, aby jim v této věci zajistil řádné slyšení, což král vždy schvaloval, a dokonce jim slyšení sám nabízel a stále nabízí. Co se při takovém slyšení ukáže jako spravedlivé a v souladu s Boží vůlí, to má pak být všeobecně respektováno. Obě strany mají spolu uzavřít příměří a navzájem se neutiskovat, což jistě také přispěje ke zlepšení pověsti země. Pokud se někomu zdá, že některé nepravosti v zemi byly zapříčiněny králem, Zikmund si to sice nemyslí, je však případně ochoten zjednat nápravu a nechá si také poradit, jak podobnému vývoji do budoucna předcházet. Král nicméně připomíná, že již za života svého bratra Václava IV. usiloval o dobro české země a vynaložil velkou námahu a prostředky na to, aby byl v Čechách zachován řád a spravedlnost pro všechny. Závěrem Zikmund varuje, že pokud adresáti nebudou chtít přistoupit na jeho návrhy, které ostatně odpovídají i jejich vlastním požadavkům, a povedou zemi jen k další záhubě a hanbě, bude nucen se spojit se všemi svými přáteli i se všemi okolními zeměmi a s jejich pomocí odstranit všechny nepravosti v zemi a prosadit své nároky na vládu. Toto vojenské řešení se nicméně neobejde bez záhuby země a potupy jejích obyvatel. Aleš ze Šternberka a Půta z Častolovic, ať již oba společně nebo jen jeden z nich, bude-li ten druhý nepřítomen, vylíčí sněmovníkům stanoviska krále podrobněji; sněmovníci jim mají ve všem plně důvěřovat, jako by k nim hovořil Zikmund sám.