Císař Zikmund potvrzuje a obnovuje purkmistrovi, radním, přísežným a všem měšťanům v městě Mělník (civitatis nostre Melnicensis) všechna privilegia, listiny, práva, milosti, svobody a povolení, která dříve získali od jeho předchůdců, českých králů. Ta mají zcela platit, jako by zde byla doslovně opsána. Především se jedná o listiny jeho otce Karla IV. a jeho bratra Václava IV.:
Král Karel IV. uznává zásluhy měšťanů Mělníka v boji se zemskými škůdci a dává jim veškeré zboží těchto škůdců, které mu připadlo jako pokuta. Dáno 9. července 1348 v Praze.1 CIM II, s. 400–402, č. 268.
Král Karel IV. nařizuje soudcům, přísežným a měšťanům v Roudnici nad Labem, Litoměřicích, Ústí nad Labem, Děčíně a Pirně, dále purkrabím na Königsteinu a Střekově, jakož i všem úředníkům v Čechách a jiných zemích, aby mělnickým měšťanům nebránili v plavbě čtyř lodí s nákladem zboží po řece Labi, což jim bylo povoleno Karlem i jeho předchůdci. Dáno 28. března 1352 v Praze. 2 CIM II, s. 471–472, č. 322.
Císař Karel IV. uděluje měšťanům a obyvatelům města Mělník milost, totiž že mohou svůj majetek ve městě i mimo něj svobodně prodávat a odkazovat. Pokud nějaký měšťan zemře bez přímého dědice a bez závěti, mají jeho majetky přejít na jeho nejbližšího příbuzného, tak jak stanovuje staroměstské právo. Dáno 19. září 1372 v Praze.3 CIM II, s. 661, č. 479.
Král Václav IV. uděluje purkmistrovi, radním, přísežným a celé obci města Mělník právo, že nikdo nesmí v okruhu jedné míle od města zřizovat nové krčmy, vařit či prodávat pivo, dělat slad či provozovat nějaké řemeslo s výjimkou vesnických kovářů, což je zakázáno i v okolí jiných královských měst. Dáno 23. ledna 1411 v Praze.4 CIM II, s. 1135–1136, č. 845.
Císař Zikmund deklaruje, že jsou všechny tyto listiny navždy platné, napravuje všechny jazykové, formální nebo obsahové nedostatky, které by se mohly ukázat v konfirmovaných privilegiích, a zakazuje všem lidem pod hrozbou jeho císařské a královské těžké nemilosti, aby tuto potvrzovací listinu porušovali.