„Concordia partium.“

My purkmistr, konšelé i obec et cetera vyznáváme et cetera, že sú opatrní mužie J. z A. a B. konšelé od nás na pole s plnú naší mocí k rozsuzování zákona Božieho a k dobývaní Božích a našich nepřátel vyslaní, a nadevším vojskem měst našich hauptmané najvyšší, mezi obcí města Lúnského, kteráž sě jest o zákon Boží zasadila a při něm statky své opustivši a z města toho vytáhši setrvala s jedné, a mezi obcí, kteráž v městě ostala s druhé strany, konečnú smlúvu učinili a ji s obú stranú o všecky věci, nic nepoostavujíc, smluvili a v jednotu uvedli, s dobrovolným a nepřipuzeným s obú stranú přivolením, pode ctí a pod věrú, tak aby věčně sobě ižádných nechutí o ty věci umluvené a smířené nikoli nespomínali, ani sobě v keré kyselosti zdvihovali spolkem nebo rozdielně a osobně, než sobě věrně pomocni byli zákona Božieho, cti jazyka českého a obecného dobrého hájiti a brániti proti člověku každému živému. Pakli by která strana co proti smlúvě a smíření tomu učinila a tu kterak kolivěk přestúpila a druhé straně toho najíti nechtěla ani opraviti, a to na přestupujícé dóvodně bylo shledáno: tehdy my s naší mocí straně poslušné proti odporné chcme i máme věrně pomocni býti a k tomu sě přičiniti, aby straně poslušné odporná našla aneb utrpěla tak, jakož by sě nám za podobné zdálo, kolikrát by toho potřebie bylo. Toho na svědomie et cetera.