Sigmund, z boží milosti Římský král, rozmnožitel říše a Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský a etc. král. Známo činíme tiemto listem všem, že po počtu učiněném s urozeným Janem řečeným Hanovec z Švamberka, věrným naším milým, o služby nám v Striebře až dosavad učiněné i o škody v těch službách vzaté, a vedle toho počtu srazivše příjem od měšťan v Striebře, vyznáváme, že jsme jemu ještě dlužni čtyři sta a dvadceti kop grošuov Pražských. A abychom jeho k dalším našim službám přivedli, chtiece jemu také předřečený dluh ujistiti a dosti učiniti, myslí rozvážnú a s dospělú věrných našich radú i s jistým naším vědomím napřed řečenému Janovi mýto naše, kteréž z věcí kupeckých z Bavor, z Frank, z Řezna a z jiných krajin do krajiny města předřečeného Střiebra sstupujíce k Praze a zase do oněch zemí vezeny bývachu, skrze purkrabie v Domažlicích na čas obývajícé od starodávna tam v Striebře zvyklé vybieráno bylo, kderéž jisté mýto se všemi právy, užitky požíváním k řečenému mýtu připojenými nynie mocí královskú v Čechách ze všech jmenovaných věcí kupeckých má vybieráno a vyzdvihováno býti, spolu s menším mýtem, kteréž od starodávna v Striebře zvykle vybieráno jest, a které do našie příslušejí komory, za předřečených čtyři sta a dvadceti kop grošuov zapsali sme, zastavili a zavázali, zapisujem, zastavujem a tiemto listem svobodně zavazujem, dávajíce předpověděnému Janovi i dědicom jeho plnú, svobodnú a dokonalú moc, že předřečené mýto, kderéž purkrabie v Domažlicích na čas obývající v Střiebře zvykli sú bráti, i jiné menší mýto, které z věcí menších od starodávna tam v Striebře bráno a vyzdviháno jest, nynie i prvé se všemi svými užitky, požíváním i důchody skrze se aneb své bráti a vyzdvihati mají tak dlúho, dokudž by od nás a našich dědicuov aneb potomních králuov Českých jim svrchu psaných čtyři sta a dvadceti kop grošuov nebyly úplně a skutečně zaplaceny. Chceme také, kdybychom kolivěk chtěli předřečená mýta od již jmenovaného Jana i jeho dědicuov vykúpiti za summu svrchu řečenú, že nám mají poslušni býti k vykúpení ani se nám i našim dědicom aneb potomním králóm Českým kterakkolivěk protiviti. A ktož by tento list s předjmenovaného Jana a jeho dědicov dobrú vólí měl, tomu přísluší právo věcí svrchupsaných. Na svědomí toho listd pod pečetí s naším majestátem dán v Nornberce léta božího tisícého čtyřstého dvadcátého druhého u vigilí narození panny Marie, léta království našich Uherského XXXVI, Římského XVII, Českého III.