V lenní listině z 14. června 1426 Zikmund obléňuje samotného Mikuláše Muffela polovinou tvrze a městečka Eschenau poté, co dosáhl plnoletosti. V naraci této listiny je uvedeno, že Zikmund propůjčil tento lenní majetek nejdříve Mikuláši Muffelovi spolu s jeho babičkou Barborou, pravděpodobně Mikulášovou poručnicí. V naraci této listiny (regest) se dále uvádí, že Zikmund později, během svého posledního pobytu v Norimberku mezi 26. července a 20. srpnem 1422, přidal mezi vlastníky ještě Gabriela Tetzela, který byl pravděpodobně také Mikulášovým poručníkem (regest).
Jako ante quem v dataci slouží lenní listina ze 14. června 1426, a také skutečnost, že toto deperditum bylo vydáno ještě před listinou pro Gabriela Tetzela, která byla jistě expedována mezi 26. červencem a 20. zářím 1422 v Norimberku. Výše rekonstruované deperditum lze proto datovat do doby před uvedeným Zikmundovým pobytem v Norimberku (což je 26. červenec 1422).1 Itineraria 2005, s. 112; Itinerar Sigismunds 1995, s. 106
Možná byla vydána první lenní listina pro Mikuláše Muffela a jeho babičku Barboru nebo přinejmenším nějakého jeho příbuzného již v roce 1414.2 RI XI, č. 1222; RB XII, s. 172.
Tehdy byl Mikuláš obléněn říšským lénem Eckenhaid v bezprostřední blízkosti Eschenau. Protože ale v příslušných regestech, jejichž předloha nemohla být nalezena, je zmíněn pouze Mikuláš Muffel, ale už ne jeho babička, není jasné, zda se v roce 1414 jednalo o téhož Mikuláše, obléněného v roce 1426, nebo jeho otce či dědečka, tedy manžela Barbory zmíněné v roce 1426.
Podle RI XI NB/5