Císař Zikmund (Sigmund) sděluje chebské městské radě, že mu jejich poselstvo vysvětlilo, v jakých dluzích se ocitlo město Cheb (Eger) během těžké války, takže je nyní nemožné je umořit. Za tohoto stavu odcházejí někteří chebští měšťané a obyvatelé, kteří stejně jako už jejich předci žili ve městě, ven z města na své dvory na venkově auf dem lannde. Přestože dále vlastní své městské domy, užívají je a zadržují, nejsou městu povinni odvádět daně a dávky aller mitleidung frey czu sein, čímž městu vznikají velké škody. Z tohoto důvodu požádalo poselstvo císaře Zikmunda, aby skoncoval s takovým zneužíváním.

Zikmund celou záležitost se svými rádci uvážil a došel k závěru, že takoví měšťané, kvůli kterým se město zadlužilo, mají být povinni platit daně mitleidung haben. Dále nařizuje Chebským, že tito měšťané, kteří přesídlili nebo ještě přesídlí na své statky a poplužní dvory meyrhofe oder hofe vně města, mají být donuceni odvádět daně a dávky ve městě, aby Zikmund a jeho město nebyli poškozováni. K tomu Zikmund také ustanovuje, že na venkov přesídlení měšťané se mají vzdát svých domů, aby je mohlo využít město. Pouze měšťané, kteří nesídlí na svých statcích a poplužních dvorech, nýbrž na hradech, jsou z výše uvedených nařízení vyňati, protože tak tomu bylo od starodávna až doposud. Na závěr Zikmund zdůrazňuje, že kdokoliv se chce odstěhovat z města Chebu a celého Chebska, může tak učinit svobodně a nesmí mu v tom být bráněno.