Já Ondřej Strhla z Přievětic, seděním v Novém Plzni, známo činím zjevně přede všemi tiemto listem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že znamenav neustavičnosť a netrvalosť světa tohoto, váže i rozmietaje na své mysli smrtedlnosť, že vždy umřieti, ale nevěda dne ani hodiny smrti, učiniv potaz sám sebú a s dobrými přátely, kterak bych měl svój statek, kterýž mi jest na tomto světě pójčen od pána boha, po své smrti zóstaviti k chvále božie a k polechčenie duše mé i mých předkóv, a také aby o ten statek ižádné róznice ani kteří svárové sě nezdvihli ani byli, učinil sem i činím toto své poslednie rozkázánie v tomto listu popsané s dobrým rozmyslem, jsa zdráv a plného rozomu požívaje, s mú dobrú volí, nižádným přinucením ani kterým omýlením, chtě, aby tak po mé smrti šlo: Najprve odkazuji do fary knězi faráři nynějšímu i budúciemu šestdesát grošóv platu věčného, a kazateli, kterýž tu u fary bude, deset grošóv platu věčného, takově, aby farář nynější i budúcie faráři věčně na každý rok čtyři služby vigilmi a mší zádušní zpievanú bez obmeškávánie za mú duši i mých předkóv při každých suchých dnech, jakož obyčej jest, s vědomím činili a kazatel aby na každú neděli na kázánie připomínal a pána boha za mú duši i mých předkóv prosil. Item do Črného kláštera k svatému Duchu odkazuji sedmdesát grošóv platu věčného, bratřím kopu na potřebu a za to mají čtyři služby vždy do roka věčně vigilmi a zádušní mší zpievanú při každých suchých dnech bez obmeškánie činiti a kazateli deset grošóv na každý rok dáti, aby na každú neděli vždy do roka připomínal a pána boha za mú duši i mých předkóv duši prosil. Item do Šerého kláštera k Matce božie odkazuji sedmdesát grošóv platu věčného, aby za mú duši i mých předkóv též čtyři služby každý rok při každých suchých dnech vigiljemi a mší zádušní bez obmeškávánie věčně činili a kazateli deset grošóv na každý rok dávali, aby připomínal na každú neděli a pána boha za naše duše prosil. Item do špitála chudým kopu grošóv platu věčného odkazuji. Item odkazuji, aby na každý rok věčně dva postavy sukna o čtyřech nebo o puol páté kopě byla kúpena a ta rozdána chudým a pracným lidem, jeden při velicě noci a druhý při vánocéch. Item odkazuji, aby byla kúpena kopa grošóv platu věčného za mú i mých předkóv duši a ta na každý rok mezi chudé rozdána. Item do školy odkazuji žákóm kopu grošóv platu věčného, aby za to činili, což jim moji poručníci rozkáží. A ten veškeren plat mají poručníci vdolepsaní do fary, do obú klášterú, do špitála, na sukno, do školy a chudým kopu grošóv platu k rozdávánie kúpiti, aby to nesešlo, než věčně dáváno bylo. Pakli moji poručníci shledali by to, že by faráři nebo bratří v obú klášterú ty služby zmeškale činili aneb činiti nechtěli, anebo kazatelé také zmeškávali za naše duše na každú neděli připomínati a pána boha prositi, tehdy ten plat, kdež by netbali těch služeb činiti, mají poručníci od nich odtrhnúti a vzieti a jinam na jiné milosrdné skutky za naše duše, jakž sě jim bude zdáti, obrátiti. Item na Stupenský kostel na dielo, když by řád byl a kostel dělali, tři kopy grošóv odkazuji. Item do Přievětic na kostelnie dielo, když by řád byl a kostel dělali, kopu grošóv odkazuji. Item panie Káči, ženě mé, domek mój, v kterémž přebývám, i s tiem, což jest v něm domovité věci, mocně odkazuji a k tomu třidceti kop grošóv aby jie poručníci z mého statku dali, když by dobyli na mých dlužníciech a na zápisiech. Item jedennádct kop grošóv platu na městě v Novém Plzni, ješto sem a Fenclav Guldanóv plat kúpil, puol šestý kopy grošóv platu panie Žofie Koláčkové a jejie dětem odkazuji a púl šestý kopy grošóv platu sobě zóstavuji. Item Kunce a Anničce, dceři jejie z Kokota, spolu oběma deset kop grošóv odkazuji. Item Žofce Frickové z Manětíne s jejiema dvěma dceroma deset kop grošóv. Item Ondřejovým dětem z Přěděnic deset kop grošóv odkazuji, navrátie-li sě zasě k vieře křešťanské a odstúpie od té bludné wiglešké a táborské viery; a doněvadž by v té vieře byly anebo v nie umřely, aby jim nic dáno nebylo. Item Kračiji, sestře Ondřejově z Přěděnic s jejiemi dětmi pět kop grošóv odkazuji. Item Mapce Mikulášové, mlynářce, pět kop grošóv. Item Markrétiným dětem, sestřenici mé deset kop grošóv odkazuji. Item Markrétiným dětem pět kop grošóv. Item Žofce, Kračiji sestře, pět kop grošóv. Item vnučatóm Žofčným z Manětíne pět kop grošóv. Item sirotkóm nebožce Markréty, sestřenice mé, a vnučatóm Koláčkovým deset kop grošóv. Item Bětce Moravce, synovkyni Ditcově pět kop grošóv. Kteréhožto mého všeho rozkázánie, což v tomto listu psáno stojí, i mého všeho zbožie, buďto na listech a hantfeštiech, na dluziech na platech, zápisiech i na všem, což jmám nic nevyjímaje a kterýmž kolivěk jménem mohlo jmenováno býti, mocného poručníka činím poctivého muže Jakuba, městského písaře z Nového Plzně, maje zvláštnie k němu doufánie jako k svému věrnému příteli, a jemu ku pomoci přidávaje poctivého Prokopa Fegala z Nového Plzně, aby toto mé rozkázánie zjednali, rovnali a skutečně z mého statku k konci vedli, jako jim toho úplně dověřím. Kteřížto poručníci přátelóm mým svrchupsaným, což sem komu tuto rozkázal, po mé smrti z mého zbožie mají vydati a oni mají od mých poručníkóv to za dobré přijieti a mých poručníkóv dále a výše přes mé toto rozkázánie sami sebú ani kterú mocnú rukú ani vyslúžením, ani kterým právem buďto světským nebo duchovniem netisknúti, než aby každý jměl každý na tom dosti, což sem komu z pravé viery a lásky, nižádnú povinností rozkázal, a také nadepsaných mých poručníkóv přátelé moji i žena má tak náhlým napomínáním k vydánie toho, což sem komu odkázal, aby netiskli ani na ně kterak sami sebú nebo kterú mocí sáhli, ale když moji poručníci z mého statku toho, což sem komu rozkázal, dobudú, tehdy mají přátelóm mým každému vedle rozkázánie pod časy vydati, a doněvadž by nedobyli, nemají jich ani žena má ani přietelé moji tisknúti žádným právem ani kterých závad jim činiti ani koho jiného pro ně hyndrovati. Pakli by z těch mých přátel který sě vytrhl nebo kto jiný ciezí jim ku pomoci a chtěl nadepsané mé poručníky kterak tisknúti a závady které jim činiti nebo koho pro to hyndrovati buďto v súdu nebo bez súda v světském nebo duchovniem právě, takovému nemají nic z mého statku dáti ani kterých řečí s ním mieti, nebo žádného práva proti nim k mému zbožie žádným kusem, ježto by jim k škodě mělo býti, nemá mieti, než takový na všem jmá křiv zóstati, a oni poručníci moji proti němu právi, a proti takovému ne z svého ale z mého statku poručníci moji mají sě brániti žádnému živému člověku nižádného počtu z toho i což sem jim svěřil, nečiniec, ani které odpovědi dávajíc; nebo což sem jim poručil, toho sem jim plnú moc dal i mocí listu tohoto dávám jednati, spravovati i činiti, jak sě jim najlépe bude zdáti a v tom jim žádný nemá překážeti. Kteřížto poručníci všichni anebo každý z nich zdráv jsa anebo na smrtedlné posteli leže, móž miesto sebe jiného poručníka k tomu hodného mé rozkázánie spravovati a činiti, postaviti, ješto by sě poručníkóm mým líbil a k tomu hodil, kterýž túž moc má mieti, jako on sám. A toho všeho ku potvrzenie a na lepšie pevnosť, aby to mocnosť mělo, pečeť sem svú vlastní k tomuto listu, jsa zdráv a čil i při dobrém rozomu a při celé paměti, přivěsil a prosil sem pilně a snažně pánóv mých, purkmistra a konšelóv z Nového Plzně, kteříž při tomto času byli, i jiným toto mé rozkázánie opověděv, aby pečeť městskú větší vedle mé k tomuto listu při- věsili a byli mým poručníkóm radni a pomocni, jakož jich milosti toho doufám. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého, ten úterý před božiem Vstúpením.