Adam z Býchor (Ade de Bichor), licenciát práva in decretis licenciato
, žádá papežský stolec, aby mu udělil zvláštní milost, podle které by za níže uvedených podmínek platila papežská milost, kterou před časem dosáhl; svou žádost zdůvodňuje následujícím způsobem: Adamovi byla papežskou listinou s datem 26. ledna 1418 udělena provize na kanonikát s vyhrazením prebendy nebo dignity v metropolitní kapitule u sv. Víta v Praze (in ecclesia Pragensi), což prokázal předložením papežské listiny a dalšími písemnostmi o procesních krocích, které po udělení milosti následovaly. Mocí této provize pak byl Adam přijat za kanovníka a bratra v řečené metropolitní kapitule u sv. Víta v Praze, ovšem o prebendu vede spor u papežského soudního dvora;1 Viz regest.
o stavu procesu také předložil písemnosti. Některé osoby však tvrdili, že v době, kdy Adam obdržel uvedenou milost, byl stižen exkomunikací, čímž je tato provize shledána za neplatnou, pokud by v tom papežský stolec neučinil odpovídající nápravu. Adam z Býchor tedy žádá, aby mu papežský stolec s potřebnými klauzulemi a pod stejným datem výše uvedené provize udělil zvláštní milost, podle které by zmíněná listina a všechny úkony z ní vyplývající byly platné a mohly tak dojít svého plného účinku, a to i tehdy, kdyby Adam trestu exkomunikace nepodléhal.
Papežský vicekancléř schvaluje supliku bez výhrad Concessum ut petitur
.
B. p. Dudum Stas Vra sub data septimo kal. Februarii pontificatus Vre Stis anno primo2 26. Januarii 1418.
dev. vestro Ade de Bichor, in decretis licenciato, de canonicatu sub expectacione prebende, dignitatis etc. in ecclesia Pragensi providit, prout in litteris apostolicis super hoc confectis et processibus inde secutis, quarum et quorum tenores hic habere dignemini pro expressis, plenius continetur, cuius quidem provisionis vigore dictus Adam in dicta ecclesia Pragensi dudum in canonicum et in fratrem est receptus et in vestro s. palacio litigat super prebenda dicte Pragensis ecclesie3 Srov. regest.
, cuius litis statum hic similiter habere dignemini pro expresso. Verum … a quibusdam asseritur dictum Adam tempore date huiusmodi gracie excommunicacionis sentencia fuisse innodatum, propter quod gracia huiusmodi sibi redditur invalida, nisi per eandem Stem Vram sibi de remedio provideatur oportuno. Dignetur igitur Stas Vra concedere litteras apostolicas super huiusmodi gracia confectas et processus earum vigore habitos ac omnia inde secuta perinde valere suumque plenum sortiri effectum, ac si dictus Adam huiusmodi sentencia excommunicacionis nullatenus ligatus fuisset, de vestra gracia speciali … cum clausulis oportunis et sub data dicte gracie.
Concessum ut petitur. Datum Rome apud s. Petrum quarto non. Maii a. septimo.
In marg.: Jo. Rothomag., G. Fayditi