Já Dorotha z Rosczina, manželka někdy slovutného Witka dobré paměti z Drnowicz, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúc slyšen budú, jakož sem měla čtyři hřivny grošiev platu peněžitého k věnné zástavě ve čtyřidcěti hřivnách na jednom lánu role ve vsi Diediczich, kterýžto těžie Mikulawss řečený Zelena a Matiej kovář, a ten my ve dsky vložen od urozeného pana Petra z Crawarz sčastné paměti odjinud z Plumlowa, ty čtyři hřivny platu v týchž penězích vyplatil jest ode mne urozený pan Petrem z Crawarz a z Straznicze, dědic toho panstvie po smrti dobré paměti pana Jindrzicha z Crawarz odjinud z Plumlowa penězi hotovými. A protož já Dorotha svrchu psaná těch čtyř hřiven platu jemu panu Petrowi i jeho erbom sstúpila sem i sstúpuji tímto listem, slibující svú dobrú čistú vierú beze všie lsti o prvniem semni panském, když dsky země morawské budú najprvé otevřieny, ty čtyři hřivny platu sobě i tomu každému komuž sem dskami neb jinak zavadila z desk propustiti, konečně vypsati a vymazati úplně svým nákladem a práci beze všeho zmatku a my Onesch a Almuz bratřie z Cunkowicz, Protiwecz z Chwalkowicz, Ondrzej z Pawlowicz, Sczepanek z Dobrosskowicz a Raczek z Czetochowicz rukojmie a zprávce svrchu psané panie Dorothy slibujem naší dobrú čistú vierú s ní a za ní všichni rukú společní a nerozdielnú to vše splniti učiniti a dokonati, což svrchu psáno stojí úplně a docela beze všeho zmatku i také osvoboditi a zpraviti ot nie i ot každého člověka duchovnieho i svěckého, ot židuov i ot sirotkuov, kolikrátž by toho potřebie bylo, což by pro svrchu psanú paní Dorothu a v jejie držení zašlo a zavázáno bylo a tak jakož země morawská má za právo. Pakli bychom toho nečinili, což svrchu psáno stojí, čehož Buoh nedaj, na všem neb na diele, tehdy my rukojmie a zprávce svrchu psaní, kteráž by dva z nás napomanuta byla od napřed menovaného pana Petra, jeho erbov neb úředníkov slibujem svú dobrú vierú jeden na druhého neukazuje ani sě druhým vymlúvaje vlehnúti aneb každý z nás miesto sebe panoší řádu rytieřského s jedním pacholkem a se dvěma koňoma v leženie poslati do města Prostiejowa v duom ctného hospodáře, nám ot nich ukázaného a po čtrnásti dnech prvnieho napomanutie nedokonali-li bychom toho, což jest svrchu psáno, tehdy druhá dva rukojmie, kteráž budem napomanuta mámy i slibujem vlehnúti aneb miesto sebe poslati v tejž leženie ku prvníma dvěma do téhož města k témuž hospodáři, támž vším řádem a obyčejem jako první dva ležáky. A tak opět po čtrnásti dnech nedokonali-li bychom svrchu psaných věcí, slibujem učiniti a vlehnutí až do posledních dvú rukojmí, a tu všichni rukojmie s tolikéž pacholky a se dvanásti koňmi slibujem ležeti a pravé obyčejné leženie jakož země morawská za právo má plniti a odtud žádným právem moci ani kterým obyčejem nevylehnúti tak dlúho doňavadž toho všeho nesplníme a nedokonáme jakož svrchu psáno stojí úplně a docela beze všeho zmatku a také kteréž by škody pan Petr nebo jeho erbové vzeli pro nevyloženie pro nezpravenie a nedokonánie svrchu psaných věcí, buď na těch úrociech jezdiec, šelíc, traviec neb jinak kterakkolivěk, ješto by je s dobrým svědomím bez přísah a bez věrovánie ukázati mohli, ty všichny škody úplně jim slibujem ctně vrátiti a zaplatiti pod ležením svrchu psaným. A v tom času neuchoval-li by z nás rukojmí Pán Buoh kterého smrti, jehož Bože nedaj, tehdy my, jenž živi ostanem slibujem jiného rukojmí tak mohovitého a dostalého miesto toho umrlého k sobě postaviti a list tento v táž slova obnoviti a jemu panu Petrowi i jeho erbom jej v jich moc dáti, také pod ležením napřed psaným v jednom miesieci pořád čtúce. Toho všeho na potvrzenie pro lepší jistost i na svědomie naše vlastné pečeti s našimi jistím vědomím přivěsili smy k tomuto listu. Jenž dán jest ot narozenie Syna Božieho tisíc čtyřista dvadcátého prvého léta, tu sobotu po svatém Ambrozi.