Král Zikmund vyznává, že dluží Erkingerovi von Seinsheim (dem strengen Erkinger von Sawnsheim, ritter), svému rádci, 1 967 ½ rýnských zlatých, jak bylo stanoveno v královské radě als vormals durch unsere rete czwischen uns außgesprochen ist. Proto král zapisuje verpfenden und verschriben Erkingerovi a jeho dědicům roční komorní plat po 100 rýnských zlatých z měst Windsheim (Winßheim) a Schweinfurt (Sweinfürt). Erkinger a jeho dědicové mají pobírat řečený plat, dokud jim král nebo jeho nástupci nezaplatí zmíněný dluh; Erkinger a jeho dědicové mají pak umožnit vykoupení zástavy. Zikmund proto nařizuje purkmistrovi, radním a měšťanům obou měst, aby roční úrok - 200 rýnských zlatých - odváděli Erkingerovi a jeho dědicům každoročně proti potvrzení uff ir quittanczen reichen und geben sollen. Nakonec se Zikmund zavazuje promíjet městům tuto daň, dokud ji budou platit Erkingerovi a jeho dědicům zu yglichem jar und frist quidt und ledig ... in gleicher weise, als wir sy ... dorumb quittiert hetten.