Já Jakub Hupík z Vrutice patře na tyto ruoznice a nepokoje, kteříž jsú povstali a vznikli z dopuštěnie pána boha všemohúcieho v této zemi, a desk zemských, jimiž sě jest řád a spósob v této zemi dál chudému i bohatému, požíti a dojíti nemoha, jestli žeby mne pán buoh neuchoval, nechtě svého zbožíčka a statku mně ode pána boha na tomto světe pójčeného po sobě na zmatích zuostaviti, a tak jakož sem byl prvé učinil list a zapsánie za zdravého života nebožky panie Margrety, manželky své, na svá zbožie panie Margretě, dceři své, manželce Vácslavově Rohatického a jejie dětem, vnúčatóm svým, bylliby ten zápis a list v kterém kusu neb vylíčení obmeškán anebo byloliby co zapomenutí, ježtoby mělo býti mně, dceři mé a její dietkám ke škodě a ku pohoršení, těch zápisuov dřevných potvrzuje i vyznávám tiemto listem přede všemi, kdož jej uzřie aneb čtúc uslyšie, že zbožie svého a dědin svých dědických ve Vrutici, tvrze dvori poplužnieho, dvoruov kmecích s platem, v Krpiech dvoru poplužnieho, dvoruov kmeciech s platem a s dielem podání kostelnieho, kterýž tu mám, a v Jiekvi dvoruov kmecích s platem, s dědinami, s lukami, s lesy, s potoky, s rybníky, s vinicemi i se všie zvuolí i s plným panstvím, což k tomu přislušie, i jiných dědin a platuov všech svých, kteréž nynie mám anebo potom mieti budu, i se všemi nábytky, kterýmikoli jmeny mohly býti jmenovány, také kteréž nynie mám anebo potom mieti budu, i všech svých práv a listuov mně dskami zemskými zatvrzených i listóv, kdež bych jekoli měl, ješto by na mě spravedlivě příslušali, nic nevymieňuje, postúpil sem a mocí tohoto listu postupuji panie Margretě, dceři své, manželce Vácslavově Rohatického a její dětem, kteréž má s svrchupsaným Vácslavem, mužem svým, anebo ještě jmieti bude, ku pravému dědictvie, k jmení, k drženie, k poživánie i vládání dědin a zbožie svrchupsaného přěkaziti nemají ižádným obyčejem, sktutkem ani radú, pod ztracením všeho práva svého zápisu tohoto i nápadu ke mně zasě uplně. Než kdyžby mne pán buoh neuchoval, tehda, ale prvé nic, svrchupsaná panie Margreta, dcera má, má býti v drženie, vládánie a požívánie dědin a zbožie již jmenovaného pokojně, dokudžby živa byla, bez překážky svých dětí; pakliby jie panie Margety pán buoh neuchoval, tehda jejie dietky mají sstúpiti drženie a vládánie již menovaných dědin a zbožie s túto zvláštní výmienkú, že jim dietkám toho zbožie a dědin ižádný nebude moci prodati, utratiti nebo zastaviti až do jich všech let zemských spravedlivých. A jestli žeby pán buoh neuchoval kterého svrchupsaných, totiž panie Margety, dcery mé, anebo kterého z dětí jejiech, aby diel zbožie každého umrlého na živé a zuostalé měl propadnúti, pravým dědickým právem; pakliby svrchipsané panie Margety se všemi dietkami jejiemi pán buoh neuchoval prvé nežli mne, a já je přebyl, tehda tento list a zápis nemá k žádnému dále ižádné moci jmieti, než svrchupsané zbožie a dědiny na mě zsae mají dědicky připadúti beze všech zmatkuov a závad; pakliby mne a panie Margety dcery i se všemi dietkami jejiemi pán buoh neuchoval a Vácslav Rohatický, zeť muoj, nás všech přebyl, tehda všecko zbožie a dědiny i všecka práva svrchupsaná naň na Vácslava Rohatického, zetě mého, mají pravým právem dědickým k věčnosti i jeho budúcím připadnút. A toho na potvrzenie a jistotu svú jsem pečeť mým pravým vědomým přivěsil k tomuto listu, a k mé snažné prosbě pro dalšie a širšie svědomie pečeti urozenách pánuov pana Menharta z Hradce, pana Alše z Šternberka odjinud z Holic, pana Alše z Dubé řečeného Škopek, pana Petra z Janovic, Jana z Smiřic, Bohunka z Klinšteina, Albrechta z Běškovic, Jana z Obřiestvie seděním na Brodcích a Jana z Liblic vedle mne k tomuto listu sú přivěšeny. Dán v Praze léta od narození syna božího 1433, v úterý po svatém Vítu.