Císař Zikmund oznamuje Oldřichovi z Rožmberka, že po příchodu do země na žádost všech pánů, rytířů a obcí Českého království (k žádosti všech pánuov, zěman a obcí kralovstwie našeho Czeskeho) se jí ujal jako přirozený dědičný pán iakžto dědic a pánn přirozený a soustavně se stará o obecné dobro, nyní dosáhl úplné shody s legáty koncilu v Basileji (legaty sboru bazileiskeho), zvoleným arcibiskupem Janem z Rokycan a dalšími kněžími v duchovních záležitostech, takže kněží mohou být vysvěceni během příštích suchých dnů. Nyní chce císař Zikmund obnovit i světskou správu řád světský, která v posledních letech vážně zchátrala jenž ta léta pohřiechu byl potuchl, a to v souladu s právy po dlouhá léta zachovávanými v české zemi. Za tím účelem svolal se svou radou s radú naší na nadcházejícího 1. ledna (o Novém létě ) do Prahy společný sněm, kde se má jednat o obecném dobru, o zasedacím pořádku v lavicích zemského soudu o ta sědánie v laviciech a o dalších záležitostech. Zikmund totiž chce, aby soudy byly opět obsazeny a zasedaly propustiti i osaditi, aby lidé již nevymáhali své nároky silou, ale právní cestou aby viec jeden druhého mocí nehleděl, ale právem. Zikmund žádá vuoleť naše jest a takť žádáme Oldřicha, aby nechal ve svých městech a na trzích vyhlásit konání tohoto sněmu a také aby sám na tento den přijel. Do té doby má všechny spory s obyvateli Prachatic nechat být; na sněmu pak má své nároky vůči nim doložit příslušnými listinami.1

Viz regest.