My Oldřich z Rosenberka, Jindřich z Vartenberka, Jan z Risenburka, Matěj Višně z Větřnie, Buzek z Rovného a Mrakeš z Radimovic vyznáváme tiemto listem všem, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že slovutný panoše Bušek Holkovec z Holkova před nás přišel a dobrovolně vyznal, že to všecko, což má v Vesci a v Dobevi i jinde, kdež co má neb mieti bude, a tak jakož sám držal, mocně jest vzdal, postúpil, vzdává i postupuje paní Katheřině z Dobeve, své ženě, tak aby ona po jeho smrti s tiem se vším mohla, což by sě jie zdálo, jako s svým vlastním učiniti. Kteréžto vyznánie před námi proto sě stalo, neb jest v tu chvíli pro búři a pro nepokoj v zemi ke dckám přístup nemohl býti; než když by dcky otevřeny byly a k nim přístup mohl býti, že jest svrchupsaný Bušek to vyznánie a vzdánie nahořepsané slíbil ženě své dckami učiniti a před úředníky podle běhu země této, ač jestli že by jeho buoh neuchoval. Pakli by jeho buch v té mieře neuchoval, tehdy aby toto vyznánie tak mocno bylo, jakož by sě dckami stalo před úředníky. Tomu na svědomie své jsme pečeti s naším dobrým vědomím přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán v Crumlově léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrstého třidcátého druhého, ten pondělí ve středopostí.