Já Perchtold z Lipé, nejvyšší maršálek království českého, vyznávám tímto listem všem a všude, že předstoupili přede mne opatrní rychtář, konšelé a všecka obec dědiny Kurdějova, věrní moji milí, prosíce mne snažnou prosbou, abych k lepšímu dědiny té Kurdějova dosavadní obyčej, že statky a erbové každého v Kurdějově bez potomků zemřelého dle práva a obyčeje připadly na naše předky a tudíž také na nás, milostivě zrušil, tak aby odtuď nespadaly více na mne, erby a potomky moje, nýbrž na přátelé a příbuzné jejich. – Považuje prospěch milých mi a věrných, kteříž dotud vždy byly mi poslušni, jakož uznávaje prosbu jejich slušnou, z milosti a příznivostí své zrušuji mocí tohoto listu takové dosavadní své právo na odúmrť a ustanovuji na všechny časy a a věčné, aby, kdykoliv někdo z těchto lidí Kurdějovských dopuštěním Božím bez potomků zemře, jeho statky a erbové nikoliv nespadly na mne a mé potomky, nýbrž na přátelé a příbuzné jeho, nikdy ale na jiné mimo těch, avšak s tou podmínkou, že ten, kterémuž takové statky připadnou tu v Kurdějově se musí usaditi. Slibuji et cetera. Tomu na svědomí et cetera. Dán a psán ve vsi Kurdějově první neděli po velikonoci 1431.