Já Petr z Střietec, seděním v Libochovičkách v Okoře, tiemto listem vyznávám všem lidem obecně, ktož jej čísti neb čtúc slyšeti budú, poniovadž pohřiechu pro búřky a neřády, kteréž sú sě v České zemi vztrhly, páni, rytieři a panošě i jiní zemané řádov, práv i utvrzenie svých, jichž sú od staradávna požívali, nynie požívati nemohú aniž jim to pohřiechu jíti mož, a poniovadž desk zemských tak snadně k utvrzenie a k zprávě zbožie mého v Libochovičkách Stěpanovi řečěnému Mraz z Hlazovic prodaného dojíti nemohu, protož já dřéve řečený Petr znamenitě to oznamuji pánom zemským úředníkom od desk, kteříž sú v tom času aneb potom kteřížkoli budú, i všem jiným lidem, že sem své zbožie Libochovičky u Okoře s poplužím, s platem, s vinnicí, s háji, lúkami, s dvory kmetzskými, se vším plným panstvím, s tvrzí, s vrbinami i se vší příslušností a zvolí, sobě aniž svým budúcím hole nic, ižadného práva ani zvláštnosti nepoostavuje, prodal sem za dvě stě kop a za osmdosát kop grošov dobrých střiebrných rázu pražského mně úplně a docela zaplacených slovutnému panoši Stěpanovi Mrazovi z Hlazovic a jeho budúcím a mocí tohoto listu prodávám, sstúpuji a mocna činím věcně, jakož bych to jemu ve dcky zemské s plnú zprávu zapsal beze všeho zmatku i jeho dědicom budúcím, že to mož k věčnosti a má držeti, požívati, obvěniti, prodati, zastaviti, směniti i učiniti jakož s svým vlastním dědictvím k své volí a libosti beze všeho zmatku a překážek osob všelikterakých, a když by dcky zemské otevřěny byly a řádové zemští šly, to jemu mám i slibuji pod věrú i pode ctí prvé, druhé a poslednie třetí suché dny ve dcky zemské vložiti a zpraviti, ač by ktokoli naň sáhl právem, a jakož sem jemu Mrazovi prve byl zápis dskami zemskými v dluhu na Libochovičkach učinil, jakož mě penězi hotovými zakládal i za mě mé dluhy platil, že ižádný k Libochovičkam mimoť Mraza po mé smrti, když by mne byl Buoh neuchoval, bliží a nápadněji. Potom pak dřéve řečěný Mraz mně to zbožie doplatil hotovými penězi docela a úplně, a já jemu mocně v zdravém životě sstúpil, jakož svrchu psáno stojí s plnú správu. A pak-li by dcky zemské, práva a řádové, jichž sú páni, rytieři, panošě i zemané od staradávna požívali, nešli a v svém řádu tak dlúho nebyly, ale kterýmžkoli řádem a právem, během neb obyčejem páni, rytieři a zemané České země sobě tvrditi a zapisovati budú, těmi mám, slibuji i dlužen jsem svrchu psanému Mrazovi a jeho dědicom i budúcím ujistiti, utvrditi i zapsati s týmž právem, drženým i požitky, jakož sem sám držel. Pak-li by dcky zemské v své moci nebyly ani ižádný jiný řád zemský nebylo vložen, ale tiemto listem často jmenovanému Mrazovi a jeho budúcím dávám plnú moc a právo, jakož by jim to dckami zemskými došlo úplně beze všeho zmatku. A také prosím zvláště pánov úředníkov zemských, purgrabie pražského i jiných všech zprávci i poprávci, kteříž nynie sú neb toho času budú, ač by jej kto chtěl odtud tisknuti mocí, aby jemu radni i pomocni byli pro spravedlnost i pro právo a nedali jeho ižádnú moci utisknutí. A na potvrzenie všeho svrchu psaného já Petr dřéve řečený pečeť svú vlastní s jistým vědomiem dobrovolně k tomuto listu přivěsil sem, a k věčné pevnosti a paměti urozený pán, pan Vilem Zajiec z Hazmburga a udatný Jan z Svinař seděním v Litovicich a Beneš z Vrbna k prosbě mé pečěti své podle mne k tomu listu sú přivěsili. Dán na Hazmburce anno domini MCCCCXXI, v pátek po svatém Giřie.