Já Smyl starší a já Smyl mladší, syn jeho, oba z Lychtenburka a z Bythowa, i s svými erby vyznáváme tiemto listem všem, ktož jej uzří nebo čtúce uslyšie, že jsme prodali a mocí tohoto listu prodáváme věčně své zboží, polovici vsi Radoczicz s lidmi platnými i neplatnými, a polovici dvoru tudíž s rolí ornú i neornú, s rybnísci, s potoky, s háji, s lúkami, s pastvami i se vším panstvím a příslušenstvím tej polovici vsi i dvora; a k tomu polovici lesu Jaworzie s jeho příslušenstvím a s plným panstvím, nám tu ani našim erbom nics nezústavujíce, kteréž to polovice vsi, dvoru, i lesu dostalo sě jest na nás losem, když to jsme sě dělili o to zbožie s panem Gyrzikem z Lychtenburka a z Bythowa dobré paměti, strýcem našim milým. A to urozenému panu, panu Janowi z Lichtenburka a z Czornstayna, strýci našěmu milému, a jeho erbom za osmdesáte kop grošův dobrých stříbrných rázu pražského, a čistá v každú kopu šestdesáte grošúv čtúce, tak že oni to mohú dáti prodati neb zastaviti komuž sě jim zdá. Také jestliže by to zboží komu chceli prodati, tehdy to mají prve na nás vznésti, a jestliže bychom my to chtěli kúpiti, tehda mají nám toho v podobenství mimo jiné dopříti. A to svrchupsané zbožie máme a slibujem jim spraviti, a vysvoboditi před židy, před křesťany, před věnnými právy i před každým živým člověkem duchovním i světským, ktož by kolivěk to nařkl, kerým právem, bez jich škody tak, jakož právo jest manství naše spravovati. Pakli bychom toho neučinili a nespravili, jakož sě svrchu píše, tehdy máme a slibujem svrchupsaných osmdesáte kop grošúv, a třiecími výšě, zasě dáti a hotovými penězi splniti svrchupsanému panu Janowi a jeho erbom ve dvú měsíci pořád čtúce po nespravení svrchupsaného zbožie bez prodlení. Pakli bychom toho neučinili, tehdy, kterýž by z nás, svrchupsaných jistcúv, napomanut byl od svrchupsaného pana Jana neb od jeho erbúv, ten ihned nics nemeškaje, ani sě druhým vymlúvajě, máme a slibujem vjeti a vléci, anebo miesto sebe v ležení poslati dva panošě řádu rytieřského, s se dvěma pacholkama a se čtyřmi koňmi do města, do Znoyma, do hospody ctné, nám od našich svrchupsaných věřitelúv ukázáné, a tu máme ležeti a pravé ležení vésti, jakož leženie obyčej a právo jest v zemi morawske. Také po dvú neděli pořád čtúce po napomanutí ležme my neb neležmy, a jestli že bychom svrchupsaných osmdesáte kop groší, a třiecími výšě, i s škodami nezaplacili tak, jakož sě svrchu píše, tehda dáváme věřitelom našim nadepsaným plnú moc a právo tiemto listem ty svrchupsané peníze osmdesáte kop groší, i třietými výšě, i škodami vzíti a dobýti v židech i v křesťanech na naši i na našich erbúv škodu, a přěsto my tu máme vždy ležěti a z toho ležení nevyježděti, ani kterým kusem vyniknuti tak dlúho, dokudž bychom svrchupsaných osmdesáte kop grošúv, a třietými výšě i se všemi škodami, ač by které svrchupsaný naši věřitelé pro nespravenie svrchupsaného zboží aneb pro nesplněnie svrchupsaných peněz vzali, ješto by jě dobrým svědomím ukázati mohli bez věrovaní a bez přísah nesplnili a nezaplacili i plně a docela. A ktož by tento list s svrchupsaného pana Jana a jeho dobrú volí jměl, ten má, i míti budú, plnú moc a právo ke všem věcím v tomto listu svrchupsaným jako oni sami. A toho všeho na potvrzení a lepší jistotu své jsme vlastní pečeti kázali přivěsiti s naším vědomím k tomuto listu, a připrosili jsme slovutných panoší Jana z Archebicz, seděním v Mislyborziczich, Stibora z Zyrutek, Myksyka z Lythawan, Phylippka z Raczycz, Gyndrzicha Popka z Libnicze a Waynka Nossa z Lessonycz, že jsú taoho na svědomí své pečeti k tomuto listu přivěsili, jim i jich erbom bez škody. Jenž jest dán an Bithowie ten úterý po přenesění svatého Waczlawa mučedlníka Božího léta od narození Syna Božího tisícého čtyřstého třidcátého šestého.