Král Zikmund uděluje urozenému Jindřichovi z Plavna (Heinrich von Plawen), říšskému dvorskému soudci a věrnému rádci, s přihlédnutím k věrným službám, které jemu, Říši a České koruně prokázal zvláště v boji proti českým kacířům, a také jeho mužským dědicům a potomkům v léno purkrabství v Míšni (Missen) a hrabství Hartenstein (Hartenstein) se vším příslušenstvím. Zikmund povyšuje Jindřicha a jeho dědice na míšeňského purkrabího a hraběte z Hartensteinu, vybavuje ho všemi s tím spojenými výsadami a tituly herlikeiten, namen, cleynat und banen a nařizuje, že Jindřich a jeho mužští dědicové léna smějí bez překážek držet a užívat purkrabství a hrabství. Zikmund nařizuje všem duchovním a světským knížatům, hrabatům, pánům, rytířům, panošům, úředníkům, purkmistrům, radám a obcím měst, městeček a vesnic a také všem věrným jeho a říše poddaným, Jindřichovi a jeho dědicům nebránit v držení míšeňského purkrabství a hrabství Hartenstein se vším příslušenstvím. Dále nařizuje všem usazeným v míšeňském purkrabství a hartensteinském hrabstvím a k nim náležejícím vazalům, rytířům, panošům, úředníkům, purkmistrům radám a obcím, aby Jindřicha přijali jako svého dědičného pána a bez odkladu mu vzdali hold jako jeho vazalové a poddaní a složili přísahu věrnosti, pokud se chtějí vyhnout těžké nemilosti.

Jako důvod Zikmund uvádí, že Jindřich II., míšeňský purkrabí a hrabě z Hartensteinu, zemřel bez mužských dědiců, čímž přidalo míšeňské purkrabství a hrabství Hartenstein se všemi vrchnostenskými právy, vážností, ctí, vazaly, lény, duchovními a světskými soudy, oborami, cly, územími, poddanými, městy, hrady, vesnicemi, zástavami, lesy, houštinami, horami, údolími, vodami, rybníky, právem rybolovu, užitky, poplatky a vším dalším příslušenstvím na území Míšně, Osterlandu (Osterland) a Fojtska (Voÿtlant), na Zikmunda a Svatou říši římskou, takže nikdo mimo něj nesmí tato území zastavit.