Král Zikmund (Sigmund) dává urozenému Půtovi z Častolovic (Puothen von Czastolowicz), hejtmanu v Kladsku (hauptman zu Glotz), právo razit mince v takovém poměru kovů, jaký užívají ve Vratislavi (Breslawer) a Svídnici (Sweydniczer). To vše aby se podpořil všeobecný prospěch a aby se snížila bída Kladska (zu Glotz), protože se zde již dlouho nerazí mince, ačkoliv Kladsko vlastní mince vždy mívalo. Dvanácti haléřům má odpovídat jeden běžný český groš czwelff haller für einen behmischen grossen. Tato mince má být přijata pro všeobecné dobro po celém Kladsku a v okolních zemích a má být užita při všech obchodech. Mince smí být ražena až do odvolání Zikmundových dědiců a nástupců jakožto českých králů. Nakonec Zikmund přikazuje všem obyvatelům Kladska a všem obchodníkům, kteří přicházejí do Kladska za obchodem, aby přijali tuto minci a v žádném případě ji neodmítli, chtějí-li se vyhnout jeho těžké nemilosti.