N/AKrál Zikmund zastavuje Janovi z Radešína majetky milevského kláštera za 400 zlatých uherskýchAHISTO Publisher

Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 (CC BY-SA 4.0)

KOMPLETNI REFERENCE PUVODNI LISTINY

Jan Předbor z Radešína 11. listopadu 1463 uznal, že od něj Jan z Rožmberka vyplatil zastavené vesnice za sumu 400 uherských zlatých. Jan Předbor z Radešína nemohl předat novému držiteli Zikmundovu zástavní listinu, neboť byla ztracena při pádu z koně do řeky jistého Jindřicha, který měl za úkol ji převézt.

Ztracená listina mohla být vystavena nejdříve v listopadu 1422 (spíše však ale až 1436, viz níže). Dne 8. listopadu 1422 byl uzavřen klid zbraní mezi posádkou obléhaného Karlštejna a Zikmundem Korybutovičem a Pražany. Mezi obránci byl tehdy vzpomenut Předbor z Radešína, otec příjemce listiny. Zemřel 6. června 1430 na Karlštejně, jeho synové Jan Předbor z Radešína a Pešík dále sloužili na hradě. Pešík získal 23. října 1436 náhradou za služby a utrpěné škody zástavní listinu na statky zbraslavského kláštera. Listina pro Jana Předbora z Radešína byla s největší pravděpodobností vystavena rovněž 23. října 1436, protože spolu s Pešíkem obdrželo tento den více karlštejnských žoldnéřů za obdobných podmínek zástavní listiny jako náhradu za ztráty utrpěné při obraně hradu.

Podle RI XI NB/3

JS

N/AN/AN/A

vyplývá z listiny Jana Předbora z Radešína z 11. listopadu 1463 (viz SOA Třeboň; Velkostatek Orlík nad Vltavou; inv. č. 54; sign. I A a 16)

Král Zikmund zastavuje Janu Předborovi z Radešína vsi milevského kláštera Klisín, Klisinec se dvorem, Jetětice a Hostovnice se všemi užitky, příjmy a příslušenstvím za 400 uherských zlatých k vyrovnání škod, utrpěných při obléhání hradu Karlštejna, a za to, že byl Jan dvakrát vzat do zajetí. Zikmund stanovuje, že Jan má vlastnit a užívat vesnice tak dlouho, dokud Zikmund, jeho nástupce jako český král nebo ti kteří jsou k tomu oprávněni, vesnice od tohoto nevyplatí, načež Jan bez překážek navrátí vesnice se vším příslušenstvím.

N/ARI XI NB/3, s. 317-318, č. 231Sedláček 1890-VII, s. 79Šimůnek 2005, s. 61-62