My purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského vyznáváme všem, že jsme učinili mezi stranoma podepsanýma plné rozsúzenie a ortelem vyrčenie, točižto mezi Barború, vdovú Hovorkovú z Počernic, o věno z jedné a mezi Aničkú Macákovú, sestrú svrchu psaného Hovorky, o nápad dědictvie tudiež v Počernicích z strany druhé; a to takové toto: Nadepsané Macákové nápad dědictva již jmenovaného s jeho příslušenstvím, jakožto se čtyřmi koňmi, s vozem, s pluhem, s branami úplně přisuzujíce s takovúto výmienkiu, aby najprv a především z dědictvie napřed jmenovaného a z jeho příslušenstvie dala a zaplatila Maříkovi, otci nadepsané Barbory, sedm kop grošuov dluhu a mistróm do koleje Všech Svatých úrok svatojiřský zadržený nynie najprv minulý beze všie odpornosti. Viece sme vyřkli, aby táž Macáková měla plnú moc a svobodu trh, kterýž jest učinila nadepsaná Barbora, držeti anebo dědictvo sobě s příslušenstvím jeho, tak jakož svrchu psáno stojí, zachovati. Ale svrchu jmenované Barboře za jejie věno osmnádcte kop grošuov, šest a třidceti strychuov žita, dvě krávě, vepře, svině, ovce jsme přiřkli a přisúdili; kterýchžto osmnádcte kop grošuov již jmenovaná Macáková má jí dáti a zaplatiti penězi hotovými; a z toho žita a dobytku táž Barbora má dáti a zaplatiti úroky mistróm do koleje Všech Svatých, kteříž sú až do svatého Jiřie nynie najprv minulého zadrženi, všelikterakú odpornost zavrhúci. Actum in pleno consilio feria III. ante corporis Christi anno et cetera XXVI.