Albrecht, Božie milostí vejvoda rakúský, štýrský, korutanský a karniolský, markrabie moravský a hrabě tirolský etc., známo činíme tiemto listem všem vuobec: dávno zajisté věrnému našemu Hanúškovi Tyrolt, měštěnu našemu brněnskému, mlýn náš, kterýž v Redleins blíž Brna na vodě Cvitavě leží, dali sme i dáváme k držení i požívání podle zapsání listů na to učiněných. Ale že potom nevěrní husáci kacieři ten jistý mlýn často jsú vypalovali a ovšem úplně zkazovali tak mnoho, že Hanušek již řečený toho zasě nemohl stavěti a skrz jménem prodaje od sebe odlúčiti jest přinucen: a protož k takovému prodaji a odlúčení naše plné dali jsme a tiemto listem dáváme naše svolení a povolení takovúto měrú, aby ten neb ti, jenž by dřéveřečený mlýn kúpili, ten drželi i toho požívali týmž právem, jako Hanúšek dřéveřečený do sie chvíle držel a jím vládil, a také aby ten zasě stavili i opravovali. A když bychom my, erbové neboli budúcí naši, margrabí moravští, ten mlýn od dřéveřečených kupiteluov neboli potomkuov jejich vyplatiti a zasě chtěli jmieti, tehdy aby oni nám toho bez odpornosti postúpili; avšak toho znamenitě přičiňujíce, že těm kupitelóm, dědicóm nebo potomkóm jejich za to, což jsú za kúpení, za stavení a za opravení řečeného mlýna vědomě vydali a naložili, nade všecko prvé jim sě má dosti státi, lest i faleš každý oddalujíce. K těmto věcem na svědomie a na potvrzenie pečet naše jest k listu přivěšena. Dán u Vídni v pondělí najbližší po hodu Všech svatých, léta Božieho tisíc čtyři sta třidcátého.