Tak jakož mi píšeš, ještě-li hledím k Táboru, jakož sem dřéve hleděl, ať bych to dal věděti listem svým po tvém poslu: k Táboruť sem já nikdy nehleděl aniž hledím, než k tej pravdě Boží, které ste i vy svolili. Ale nebylť sem nikdy zhúbce země této, bychť s nimi polem jezdil, bral, pálil nebo lidem nevinným co zlého činil. A žeť mi jest od nich z vězenie pomoženo, tohoť sem já toliko skrze Táborské neměl, než napřed skrze Bóh a jiné dobré lidi, kteříž sú mú nevinu shledavše s nimi o to mluvili, mohli-li by mi vedle jiných vězňóv svých pomoci. A když mi jest z vězenie pomoženo, tehdy sú mě na Táboře chtěli šacovati, a musil sem sě jim stavěti, tak že sem o to těžké nesnázi měl, že sú mnozí dobří lidé za mě prosili a jedva že sú mi od nich mohli pomoci. A takéť sú mi nynie Táborští tři člověky mé v Křesicích spálili a koně mi na roli pobrali. A nynie Táborské vojsko od Borotína táhnúce leželi sú v Německém Záhoří ve vsi naší, a všecko sú lidem pobrali a strávili což sú měli. Vinu mi dávají, že s nimi na poli nejsem, aniž že sem býval jindy, a že bratrské mordéře púštiem k sobě. A koňského pohlavie těm lidem našim v zimě za třidceti kop grošuov sú pobrali ku Plzni, vinu mi dávajíce, že s nimi u Plzně neležím. Protož tohoť bych všeho já od nich neměl, bychť k nim hleděti chtěl tak, ať bych s nimi lidem zle činil a zemi hubil. Protož poňavadž ste drábóm na tomto sněmu toho podávali, což sú kolivěk zlého páchali a tato všecka léta tuto zemi i jiné hubili bez milosti mnoho přieliš zlého činíce, aby přestali, že jim má všecko odpuštěno býti: pročež by tehdy ti neměli pokoje požiti a své neviny, ktož sú ta léta nic nepokojného nečinili. A budete-li nepokojem pokoj chtieti jednati, na nevinné sahajíce, tak nikdy neupokojíte zlého.