Městská rada Norimberka informuje krále Zikmunda (Hern Sigmunden Romanorum regi) o tom, že jejich měšťan a radní Vilém Ebner (Wilhelm Ebner) je zpravil o králově nemoci, jež mu brání, aby za nimi další den přijel. Čehož norimberská rada lituje. Oznamuje mu, že na sněmu projednávající postup proti husitům v Čechách (die unglewbigen Hussen und ketzer zu Beheim), se setkalo mnoha říšských knížat: jmenovitě kardinál Giordano Orsini (der cardinal de Usinis), arcibiskupové mohučský Konrád z Daunu (die erzbischofe von Meintz), trevírský Ota ze Ziegenheimu (von Tryer), magdeburský Günther II. ze Schwarzburgu (von Maidburg), saský vévoda Fridrich Bojovný (der herzog von Sachsen marggraf zu Meichsen), záhřebský biskup Šimon z Dubrovníka (canzler der bischof von Agram), bamberský biskup Fridrich III. z Aufsesu (der bischof von Bamberg), pasovský biskup Leonard z Laimingu (der bischof von Passaw), špýrský biskup Raban z Helmstettu (der bischof von Speyer), hrabě Emich z Leiningenu (der graf von Leyningen), kolínský arcibiskup Dětřich z Mörsu (des bischof von Cöln), zástupce za braniborského markrabího Fridricha I. Hohenzollernského (marggrafen von Brandemburg), který kvůli nemoci nemohl přijet, vévoda Arnošt Bavorský (herzog Ernst), vévoda Vilém III. Wittelsbašský (herzog Wilhelm), vévoda Jindřich XVI. Landshutský (herzog Heinrich), vévoda Jan z Neumarktu (herzog Johans all von Peyern), hildesheimský biskup Magnus ze Sachsen-Lauenburgu (der bischof von Hilldesheim), Jan z Lüneburgu der herre von Lunemburg, eichstättský biskup Jan II. z Heidecku (der bischof von Eystett), lubušský biskup Kryštof z Rotenhanu (der bischof von Labus), hrabě Ludvík XI. z Oettingenu (graf Ludwig von Oetingen hofmeister) a zástupci říšských měst ewerr kuniglichen gnaden und des heiligen reichs stett erbern botten.