Já Jan Smil z Cřemže vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, jakož slovutní panoše Jan Čapek z Sán, najvyšší hautman, a jiní starší vojska sirotčieho příměřie jsú učinili s urozeným pánem, panem Oldřichem z Rosmberka, se všemi služebníky jeho i poddanými, jakožto listové hlavní dále ukazují, protož, jakož jsú jmenovanému panu Oldřichovi z Rosmberka moji starší vojska sirotčieho za mě slíbili, též i já tiemto listem pode ctí a pod věrú to příměřie, kteréž jest umluveno, slibuji se všemi služebníky svými a poddanými zdržeti za zachovati, holduov, kteréž držím nepřivětčúce bez přerušenie všelikterakého. A jestliže by se co ode mne neb ot mých svrchu psanému panu Oldřichovi, jeho služebníkom neb poddaným v tom příměřie beze lsti stalo, tehdy to mám a slibuji opraviti podle rozkázánie Janova Čapkova již psaného, po jeho výpovědi ve dvú nedělí najprave příštích. Pakli bych toho neučinil, tehdy se znám, že sem čest a věrú propadl podle zápisu bratrského, kterýmž jsú moji starší za mě slíbili, jakož v hlavniem listu psáno stojí. Na potvrzenie toho pečeť svú vlastní přitiskl jsem k tomuto listu a pro dalšie svědomie prosil jsem slovutných Václava z Lobkovic, hautmana Boleslavského a Jeníka z Mečkova seděním na Valdece, aby své pečeti také k tomuto listu přitiskli. Datum sabbato post Zophie, anno et cetera XXXIII°.