Když smy v úterý (14 Aug.) velmě ráno hotovi byli, na ně táhli, tehdy oni nepřietelé to zvěděvše, ležiece pod Domažlici, tak ráno hotovi byli, v mnohé silné haufy šikovavše se; a ti haufové stáli sú, až sme sě přiblížili k nim svým vojskem od nich snad míli. A tu jest Pán Buch na ně poslal takový znamenitý strach, že sú byli vozy ráno přes les pustili, a jiných vozóv těch sú húfi hájili, od našeho vojska zdržujíce. Ale kdy sú naši z vojska po nich tiskli, a vojsko naše všecko po nich k Risenberku přibližovalo: toho zazřevše, cestami mnohými s těmi haufy utiekali sú, a naši vozy jich jim v lese i před lesem vzdrželi. A kdy sme s vojskem k lesóm přitáhli, tehdy opustivše se téměř všecky vozy jich stavili, a celú noc téměř po lesiech i za lesem s nimi sě stiehali. I nesmiem psáti, co jim jest pobráno vozóv: ale za to mám, že viece, než naše vojska mají; na nich kořistí předosti a haufnic přes to, kromě jiných pušek. A z nich někteří po lesiech sú zmordováni, a něco zjímaných.

Král nad králi, pán nad pány, jenž své zachovávaje brání, retuje i za ně bojuje i vítězí. Mužie, bratřie, sestry, se všemi mladými, nám v témž králi a pánu milí! Často vám psáno jest o nepřáteléch, zvláště kterak kardinál, moc papežova, kniežata i biskupi, říše světská s hrabiemi, s pány, rytieři, s městy i s jinými rozličnými jazyky a lidmi do země silně vtrhli byli, k utištění těch daruov i viery křesťanské, jimiž jest tato země od Pána Boha obdařena. To nám i vám bylo k mnohému zamúcení. Neb ukrutností velikú nad starými i nad mladými počeli sú vésti, páliti, hubiti a mordovati bez milosti, uloživše sobě český jazyk vypleniti a vieru v nich potupiti a zhasiti. Ale Pán Buoh, kterýžto na své viece nedopúštie, čehož by nemohli snésti, svých k němu volajících v núzi jest hotový a věrný spomocník; jakžto nám jest hřiešným zjevně okázal nad těmi nade všemi nepřátely, kdy smy věrni (sic, ostatek chybí).