Já richtář, a konšelé městečka Načerace, wyznáwáme tiemto listem zjewně každému, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že slowútný Jan z Mrawiště, řečený Sekyrka, ještě w swej žiwnosti přiwolal nás k sobě, a před námi dobrowolně dal jest dědictwie swé wšecko w Mrawišti i jinde, kdež jest koliwěk měl, přieteli swému Mikulášowi řečenému Rabas a jeho přátelóm budúcím, tak mocně, se wším práwem zemským i se wší ohradú, jakož jest sám držal dědicky bez překážky; a jestližeby kto tomu nechtěl wěřiti, což w tomto listu píšem, ale chtělibychom to ústně wyznati, tu kdežby jemu toho potřebie bylo aneb jeho přátelóm. A toho na swědomie já richtář a my konšelé swé pečeti sme k tomuto listu přiwěsili. Jenž jest dán a psán w Načeraci, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého třidcátého sedmého, ten čtwrtek po wšech swatých.