Já Mikuláš z Valstajna vyznávám tiemto listem všady obecně přede všemi lidmi, kdež čten neb slyšen bude, že urozený pan Jindřich z Vartmberka řečený z Valstejna dal a splnil úplně a docela mně a ženě mé dobré paměti paně Margetě z Vartmberka, synovkyni své, věno jejie všecko, k čemužt jest spravedlivá byla tak, že já ani děti moji nemáme jeho svrchu psaného pana Jindřicha dále z čeho upomínati, ani k tomu zboží nebožky ženy mé svrchu psané nápadu k jejiemu, po jejiem otci dobré paměti urozeného pana Václava z Vartmberka, nižádným právem ani žádným kusem na to sahati, ani k tomu jejiemu nápadu již psanému nikterakž já ani děti moji hleděti nemáme, ani skrze mě ani skrze mé děti nižádným právem nižádný, ani-li kterýmkolivěk obyčejem na to svrchu psané zbožie nikterakž sahati nemáme napřed psanému panu Jindřichovi ani budúcím jeho. A tomu všemu na svědomie pro lepšie pevnost jistotu a utvrzenie já svrchu psaný Mikuláš svú sem vlastní pečeť s jistým mým vědomím a s svú plnú a dobrú vólí k tomuto listu přivěsil a připrosil sem urozených panuov pana Oldřicha z Rožmberka, pana Menhartha z Hradce, pana Petra ze Zvieřetic, pana Mikuláše z Lantstajna seděním na Borotíně a pana Viléma mladšieho z Vartmberka jinak z Zákupy, aby své pečeti na svědomie podle mě a mé pečeti přivisili k tomuto listu jich bez škody. Jenž jest dán a psán v Hradci Jindřichově léta od narozenie syna Božieho tisíc čtyřsta dvadcátého devátého, první čtvrtek po svatém Ondřeji apoštelu Božiem.