Václav (Venceslaus), probošt ženského premonstrátského kláštera v Dolních Kounicích (monasterium monialium in Cunicz ordinis Premonstratensis) v olomoucké diecézi, v jehož čele stojí obvykle probošt i abatyše Olomucensis diocesis per prepositum professum eiusdem ordinis et abbatisam solitum gubernari, žádá papežský stolec, aby mu a jeho nástupcům udělil pravomoc napomínat a dle práva trestat ty kanovníky premonstrátského kláštera v Želivě (fratres seu canonici de monasterio Syloensi eiusdem ordinis) v pražské diecézi (Pragensis diocesis), kteří při pobytu v dolnokounickém klášteře hřeší a páchají zločiny; zároveň žádá o pravomoc absolvovat husitskými heretiky vyhnané bratry z řečeného želivského kláštera, kteří by se dopustili násilí. Svou žádost zdůvodňuje následovně: zmínění premonstrátští kanovníci jsou odedávna posíláni želivským opatem do kláštera v Dolních Kounicích, aby zde konali liturgické obřady, a jeho probošti mají povinnost je přijímat. Přestože tito kanovníci přebývají na stejném místě jako řečený probošt, nepodléhají v otázce poslušnosti a kázně jemu, nýbrž želivskému opatovi, ten je však daleko, a navíc pobývá v jiné diecézi. Z toho důvodu se želivští kanovníci neobávají proboštových napomenutí a páchají mnoho špatných skutků plures excessus et crimina committunt, které velmi často zůstávají nepotrestané a jsou tak nebezpečím pro jejich duše a zdrojem četných pohoršení. S ohledem na uvedené právo absoluce také připomíná, že želivský klášter byl zničen českými heretiky hereticos in Bohemia a nepřebývají v něm ani opat ani konvent či bratři, a potulují-li se mimo klášter, jsou náchylní k pokušení.

Papež Martin V. schvaluje supliku na pět let Fiat ad quinquennium O..