Král Zikmund odpovídá Oldřichovi z Rožmberka s velkou lítostí na jeho zprávu, že knížata a říšské vojsko odtáhli z Čech (z Czech). O tom ho již osobně informovali knížata a kardinál legát Giuliano Cesarini a ač jsú kniežata i cardinal zde u nás byli a nás sěm i tam zpravili, ale nikdo nedokázal Zikmundovi vysvětlit, proč opustili Čechy, když se neocitli v až tak bezvýchodné situaci však žádný nás toho právě nemohl zpraviti, než že sě sami tomu divie, kterak nebo proč sú vyjeli z země, nemajíc žádné núze. Oldřich tedy správně usuzuje ve svém listu, že se tak stalo kvůli hříchům katolíků protož jakož sám píšeš v svém listu, tehdy nenie, než pro naše hřiechy. Král Zikmund však nechce vzdát boj proti husitům, nýbrž pokračovat ve válečném tažení, a za tímto účelem naplánoval na nadcházející 16. říjen do Frankfurtu nad Mohanem sjezd. Sám se však chce dnes vydat směrem k Augsburgu a Feldkirchu, a pokud se mu podaří dohodnout s milánským vévodou Filipem Marií Viscontim s Melanskym, bude pokračovat přes hory do Lombardie (do Lampart). Pokud se to podaří, vyšle Zikmund do Frankfurtu jednoho ze svých rádců, pokud se ale s milánským vévodou nedohodne, přijede do Frankfurtu osobně. Zikmund ujišťuje Oldřicha, že ho v žádném případě neopustí jako svého drahého věrného než chutně věz, že tě bohdá vždy nenecháme jako věrného našeho milého. Co se týče Plzně (o Plzny), Zikmund vyřídil její záležitosti tak, že plzeňští vyslanci odešli od dvora spokojeni. Pokud jde o město České Budějovice (o Budyeyowicze), Zikmund napsal svému zeti rakouskému vévodovi Albrechtovi V., aby město podpořil také sme psali synu našemu, aby také tu přihlédl. Král Zikmund by sám také rád pomohl Budějovickým, pokud to bude možné a což my jim také móžem pomoci, to rádi učiníme. Nakonec král žádá Oldřicha, aby mu posílal nové zprávy.