latinaPapež Martin V. ruší motu proprio všechny rozsudky a tresty vynesené na Alberta Varentrappe v apoštolském soudním paláciAHISTO Publisher

Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 (CC BY-SA 4.0)

KOMPLETNI REFERENCE PUVODNI LISTINY

N/AAAV; R. Lat. (Mart. V. a V.; De diversis formis a. quinto), fol. 145r–146r

Se stejným datem a ve stejné záležitosti byl papežem Martinem V. vydán obvyklý mandát pro tři exekutory: arcibiskupu na Krétě, proboštu metropolitní kapituly u svatého Václava v Olomouci a také děkanu kostela sv. Cassia v Bonnu v kolínské diecézi. Tito se měli postarat o uplatnění této milosti. V papežských registrech jsou tyto mandáty zaznamenány u textu samotné provizní listiny odkazem „simili modo“ s uvedením jmen exekutorů. Takto je to také řešeno v edici MVB VII. a odkazy na tyto mandáty jsou součástí edičního pořadového čísla konkrétní milosti.

Typ listiny: bula „Ad futuram rei memoriam“.

Incipit arengy: „Sincere devocioni affectus“.

Podle regestu v MVB VII/1, s. 386, č. 942.

PH

Řím (Rome apud Sanctum Petrum)N/AN/A

N/A

opis v papežských registrech

Papež Martin V. z vlastní vůle motu proprio ruší všechny tresty, které byly vyneseny apoštolskými soudními auditory na kanovníka v Praze Alberta Varentrappe v jeho sporech s písařem apoštolské kanceláře Janem z Třemošnice a také s apoštolským auditorem Frederikem Deys, neboť tyto spory byly z moci papežské suspendovány poté, co byl zmíněný Albert Varentrappe vyslán společně s papežským legátem a kardinálem tit. sv. Klimenta Brandou de Castiglione do Německa a jiných zemí ve věci Římského kostela; zároveň ve své petici zmíněný Albert uvedl, že v důvěře ve zmíněnou suspenzi jeho sporů nebránil obvyklým způsobem svá práva. Aby mohl bránit svá práva, navrací ho papež do stavu, ve kterém byl před suspendací výše uvedených sporů.1

Viz regest.

N/ARG IV/1, sl. 18MVB VII/1, s. 386, č. 942N/AN/A