Ve věci zrušení níže uvedený soudních výroků a trestů vynesených na Alberta Varentrappa (Albertum Varentrappe), doktora práva a svobodných umění arcium et decretorum doktorem
, je předložena suplika, prostřednictvím níž papež Martin V. sděluje následující: zmíněný Albert vedl několik sporů před papežským soudem, jeden s Janem z Třemošnice (Johannem de Tremosnicz), písařem papežské kanceláře litterarum apostolicarum srciptorem
, o kustodii pražské diecéze (super custodia Pragensi),1 MVB VII/1, s. 188, č. 402; viz regest.
druhý s Frederikem Deys (Fredericum Deys), auditorem papežského soudního paláce s. palacii apostolici causarum auditorem
, o jisté pokuty a nespravedlnosti. V prvním sporu dosáhl řečený Jan více stejných konečných rozsudků a řečený Frederik dosáhl také konečného rozsudku, který nabyl právoplatnosti. Oba rozsudky však byly vyneseny po zrušení všech sporů zmíněného Alberta, který byl tehdy činný jako doprovod v záležitostech papeže a římské církve. Také byly na něho vyhlášeny církevní tresty z důvodu kanonikátu a prebendy katedrály v Liège (Leodiensium),2 MVB VII/1, s. 24, č. 48.
proti kterým se nebránil s důvěrou v platnost výše uvedené suspenze jeho sporů, což mu přineslo nemálo obtíží. Proto se znalosti věci ex certa sciencia
zmíněný papež z vlastní vůle motu proprio
prohlašuje, že všechny řečené rozsudky a výroky vydané po schválení a vyhlášení zmíněné suspenze byly a jsou neplatné a zrušené. Navíc zmíněného Alberta pro větší jistotu proti těmto trestům vrací do stavu, ve kterém byl před zmíněnou suspenzí jeho sporů.3 Viz regest.
Papež Martin V. schvaluje supliku bez výhrad Fiat ut petitur O.
.
Motu proprio in causis inter dd. ff. Albertum Varentrappe, arcium et decretorum doctorem, et Johannem Tremosnicz, litterarum apostolicarum scriptorem, super custodia Pragensi et eius occasione4 Viz MVB VII/1, s. 188, č. 402 a regest.
, necnon eundem Albertum et ven. Fridericum Deys, s. palacii apostolici causarum auditorem, super quadam pretensa pena ac iniuriis ac eorum occasione apud sedem apostolicam ventilatis, in qua idem Johannes plures pretensas diffinitivas sentencias conformes, dictusque vero Fridericus tam in causa pene, quam eciam iniuriarum unam diffinitivam sentencias, quarum quelibet nulla provocacione suspensa in rem transivit iudicatam, post suspensionem quarumcunque causarum dicti Alberti, qui in prosecucione nostrorum et S. Romane ecclesie negociorum tunc extiterat, necnon eciam certas censuras ecclesiasticas super condempnacione occasione canonicatus et prebende Leodiensium5 Viz MVB VII/1, s. 24, č. 48.
contra ipsum fulminatas ac ipsum in eas incidisse declarari reportavit seu obtinuit in ipsius Alberti, qui de huiusmodi suspensione confisus defensionem debitam non fecit, preiudicium non modicum et gravamen, quorum omnium circumstancias et status presentibus haberi volumus pro expressis, subsistentibus certis racionabilibus causis ad id animum nostrum moventibus ac ex certa sciencia predictas sentencias et censuras post signaturam et presentacionem commissionis super dicta suspensione facte latas et fulminatas … cassas, irritas et nullas esse et fuisse declaramus et denunciamus easque nullius firmitatis fuisse et esse decernentes … Ipsumque Albertum ex habundanti cauthela adversus dictas sentencias in eum statum, quo ante suspensionem huiusmodi fuerat, reponimus, restituimus et reintegramus6 Viz regest.
…
Fiat ut petitur O. Datum Rome apud s. Petrum decimo kal. Maii a. quinto.