Královna-vdova Žofie Bavorská (Sophia von gotes gnaden Kunigun zu bohem witebu) děkuje svému bratrovi a bavorskému vévodovi Vilémovi III. za list, který jí napsal, a odpovídá mu na jeho otázku, jak se římský král Zikmund (der kunig) postavil k její záležitosti. Oznamuje mu, že král Zikmund neučinil žádné vyrovnání; přijel do Bratislavy (gan prespurk), kde setrval pouze tři dny drey tag. Každý den ji navštívil v jejím domě in unser herberg, ale nezačal o její věci mluvit sám od sebe, začala vždy ona a každou debatu na toto téma ukončil tím, že záležitost rozhodne až za osobní účasti Viléma (herczog Wilhalm), neboť se brzy vrátí a má nějaký dobrý návrh; na to královna namítala, že bratr byl za králem již dvakrát a věci stále nejsou definitivně vyřešeny. Král reagoval konstatováním, že musí bezodkladně odjet za svým zetěm rakouským vévodou Albrechtem V. zu vnsn son a svými lidmi, kteří nyní leží v poli na Moravě (zu Marharn); slíbil, že vše vyřídí po svém návratu za osm dní. Bude-li tou dobu v Bratislavě přítomen její bratr, vše zařídí ke spokojenosti všech zúčastněných. Žofie informuje o svých námitkách, že král ji vždy odkáže na bratra, ale ten tu byl už dvakrát, nezajistil definitivní vyřešení celé záležitosti, odcestoval a znovu nepřijde. Žofie se domnívá, že král na Moravě nebude dlouho, protože tam šel pomoci svému zeťovi Albrechtovi V. proti jeho nepřátelům, a jakmile přijde, přitlačí ho, jak nejvíc bude moci. O tom, co dohodne, mu dá hned vědět prostřednictvím Studana (euch von Studan). Dále informuje bratra i o penězích, které měla obdržet na svatého Michala auff sant Michels tag 29. září od dvořana Petra Reichela (vom Peter Reichel), ale nedostala je, neboť si je ponechal král, a přestože k ní denně přicházel, neřekl jí o tom, což ji mrzí. Prosí o radu a pomoc, aby mohla se ctí odejít, pokud by se její záležitost nedala zařídit a vážně se obává, že záležitost se Zikmundem nebude mít dobrý konec, pokud jí nepomůže.