Stala sě úmluva mezi urozeným pánem, panem Oldřichem z Rosenberka s jedné a slovutným panoší Svojší s Zahrádky z druhé strany tak, že Svojše s tiem hradem Vilštein, kterýž jest až do sie chvíle držal, panu z Rosenberka slíbil jest a ten má ku páně a jeho erbuov nynějších i budúcích ruce držeti a s tiem věrně učiniti tak dlúho, dokudž by z Rosenberka, jeho erbové aneb urozená paní Elška z Cravař, matka páně z Rosenberka, svrchupsanému Svojšovi čtyři sta kop grošuov dobrých střiebrných rázu pražského nesplnili úplně a docela. A kdyžkoli pan z Rosenberka, jeho erbové a budúcí neboli paní Elška již psaná aneb někto jiný od nich a jich jménem svrchupsanému Svojšovi penieze již psané dá anebo dadie, tehda Svojše a jeho erbové a budúcie hrad Vilštein se vším dědictvím, což k tomu hradu příslušie, ve dvú měsieci po dání jemu peněz svrchupsaných bez nesnáze má postúpiti. Kteréžto úmluvy s vobú stranú slíbili jsú sobě pode ctí a pod věrú zdržeti. Tomu na svědomie my Oldřich z Rosenberka, Svojše s Zahrádky, Jindřich Švajda s Sedlce, Matěj Višně z Větřnie a Brus s Zahrádky, kteříž jsme to umlúvali, své jsme pečeti přitiskli k tomuto listu. Jenž jest dán na Crumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtrstého třidcátého pátého, ten pátek den svaté Katheřiny.