Já Sdeněk z Rožmitála vyznávám tiemto listem všem, ktož jej čísti nebo čtúce uslyšie, že mi urozený pan Oldřich z Rosenberka, přietel mój milý, zvláštnie milostí a přiezní dal do mého samého života tvrz svú Strašice s poplužími a s pěti rybníčkami, ješto k tvrzi slušejí, s lúkú na Kuškově, a z každého lánu v Strašicích po dvú žencí, z každého podseka i podruha tudiež po jednom ženci a z každého lánu jednoho senosečka, i s potokem v Lipovském, a mlynáře, aby prkna třel podle obyčeje dřevnieho dávnieho k tvrzi, lovy ptačie toliko pletkami nebo skřečením abych jímal skrze svú čeleď, ale jich nenajímal jinak, a lesu k stavení a k pálení, což bych potřeboval, nic viece ani uprodávaje, takově, což by kolivěk bylo jiných požitkuov kromě nahořepsaných, k těm nižádného práva nemám ani sě v ty vázati mám. Také tvrz tu mám a slibuji na svój náklad opravovati na stavení a té pilně chovati, což budu moci najviec, aby k nepřátelóm stracena nebyla. A kohož bych kolivěk miesto sebe staršieho na té tvrzi učinil, slibuji, že ten každý, kolikrát bych jiekolivěk proměnil, má panu Oldřichovi nahořepsanému nebo jeho erbóm, ač by jeho buoh samého v té mieře nezachoval, slíbiti s tú tvrzí, kdyby mne buoh neuchoval, aby zasě byla panu Oldřichovi z Rosenberka nebo erbóm jeho i budúcím beze všie nesnáze a odpory postúpena se vším příslušenstvím, jakož nahoře psáno stojí. A lúku nad mýtským rybníkem s vozbú po robotě a řiečku pstruhovú, ješto jsta dva rybáky na ní, kury lesnie a oves, ta čtverá věc jest přidána k té tvrzi do páně vuoli. Tomu všemu na potvrzenie svú jsem pečet přivěsil a prosil jsem urozené pány Viléma s Potenštajna a Mikuláše Zajiece z Valdeka, kteříš jsú své pečeti přivěsili na svědomie k tomuto listu. Jenž jest dán na Crumlově léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrstého čtrmezcietmého, tu středu po svatém Havle.