My Oldřich a Jindřich páni z Rozenberga vyznáváme et cetera, že jakož jest nám poctivý kněz Bedřich z Strážnice, purgmistr, radda i všecka obec města Tábora hradů obú Příběnic i s mestečkem v naší moc zstúpili a my sme je dali vedle úmluv obořiti kázali, kterýchžto hradóv i městečka nemáme žádnú měrú zase jich stavěti ani osazovati ani naši budúcí na věky. Pakli by jiní ktokoli chtěli to chtěli osazovati a stavěti ty hrady aneb městečko, tehdy máme i slibujeme s vobú stranú toho věrně a skutečně hájiti a obrániti každému člověku. Dále nemáme těch hradóv žádnému ku osazování jich prodávati my i naši budúcí. A také ta záštie, kteráž sě koli byla vznikla od počátka až do sie chvíle mezi námi, knězem Bedřichem a tabořskými, a ze strany jich služebníků, ty mají pominúti a jim my ani služebníci naši, dokudž jsú v službě naší, toho na věky viece zpomínati nemáme ani těm, kteří sú pro ně a vedle nich v tom záští až do sie chvíle. A to vše, což svrchu psáno stojí, to jest hradóv neosazovati a záští všech nezpomínati, slibujeme pod naší ctí a věrú knězi Bedřichovi a obci nahoře psané i jich služebníkóm ctně, věrně a křesťansky zdržeti a zachovati, slibujíce napřed sami za sě i za naše budúcie. A toho na potvrzenie a pro lepší jistotu své sme vlastnie pečeti k tomuto listu přivěsili a pro dalšie svědomie věcí nahoře psaných pečeti urozených a b c jsú k tomuto listu vedle našich a k prosbě našie přivěšeny.