Stará rada, kteráž jesti seděla leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmmezcietmého otázána jsúci pány purgmistrem a konšely rady nynějšie, co by jim bylo svědomo o té při, kteráž jesti mezi paní Kateřinú Štukovú z Cholpic a Vaňkem synem jejím z jedné, a Johánkem z Koloděj z strany druhé o plat věnný, kterýž táž paní Kateřina na již jmenovaném Johánkovi a na jeho zboží má. Tu ta rada stará s dobrým rozmyslem a pamětí vyznala jest řkúci, že v jedny časy byl jest před nie do rady vstúpil svrchupsaný Johánek s urozeným panem Hynkem Kolštejnským dobré paměti, tiežíce sě jich, proč by jeho lidé z Libně byli staveni. A tak jsú na to povolali rychtáře svého, tiežíce sě, proč by byli staveni. A on odpověděl jest řka, že rada dřevnie byla jesti je stavila a na postavenie propustila. Tehda týž pan Hynek s Johánkem prosili jsú jich, aby jim ty lidi z Libně propustili, slibujíce pode ctí a věrú svú, že sě chtie s svrchupsanú paní Kateřinú a synem jejím o tu při konečně smluviti do dvú nedělí. Pakli by toho neučinili, že slibují ty lidi z Libně zasě pod túž ctí a věrú postaviti. Actum pleno in consilio feria V. ante Prisce.