Já Jan z Štítného vyznávám tiemto listem nynějším i budúcím všem, že jsem vězněm a vězenie slíbil urozenému panu Oldřichovi z Rozemberka a mám a slibuji pode ctí a pod věrú postaviti se jemu panu Oldřichovi ten den na svatého Václava nynie najprv příštieho na Crumplově na hradě v jeho moc; a bylo-li by, že by mi se dřéve toho roku svrchu psaného kázal postaviti, tehda ve dvú nedělí najbliších po jeho napomenutí mám a slibuji se postaviti pod slibem svrchu psaným na tom hradu svrchu psaném, pakli by Crumplow v té mieře byl ztracen k nepřáteluom, tehda kdež mi kolivěk svrchu psaný pan Oldřich káže se postaviti na jeho zbožie v jeho moc, to mám učiniti a slibuji pode ctí a pod věrú slibem svrchu psaným; a toho vězenie nikakéž prázden nemám býti, leč mě pan Oldřich svrchu psaný sám dobrovolně z úst propustí a tento list mi zase vrátí. A my Heřman z Lantštejna jinak z Borotína, Arnošt z Leskovce, Marquart z Vojslavic, Jan Hazzmuka z Proseči, Jan Slúp z Kvasejovic a Vanček z Mezného, za Jana z Štítného nahoře psaného rukojmie, všickni rukú nerozdielnú slibujem dobrú naší věrú pod tisícem kop grošuov dobrých střiebrných rázu praského, že to vše, což o něm svrchu psáno stojí, Jan z Štítného nahoře psaný splní a zdrží úplně. Pakli by toho neučinil, tehda sme tisíc kop grošuov střiebrných základ napřed psaný propadli, kterýž máme, dlužni jseme sic a slibujem splniti a zaplatiti v jednom měsieci najblišiem po napomenutí pana Oldřicha z Rosenberka penězi hotovými. Pakli bychom toho neučinili, tehda, když bychom najprv upomenuti byli ode pana Oldřicha z Rozemberka předepsaného listem neb poslem jeho, beze všech omluv a všelikakého prodlenie my všecky rukojmie předepsaní máme a slibujem každý sám svým životem s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma vjeti aneb každý miesto sebe panoši řádu rytieřského poslati do města Crumplowa, pakli by to kterak ztraceno bylo k nepřátelóm, jehož Bože stráž buď, ale do města do Třeboně do domu ctného hospodáře, kdež by nám od často psaného pana Oldřicha listem neb poslem jeho bylo pokázáno, v to obecné leženie, kteréž země česká za právo má, a tu ležeti a odtud na ižádné právo nevyjiežděti ani kterakkolivěk vyniknúti, jeližbychme skutečně to vše učinili, což jest předepsáno. A když by najprv minule dvě neděli od napomenutie k tomu ležení, ležme my neb neležme, a když bychme my všech věcí napřed psaných nesplnili skutečně, tehda ihned často psanému panu Oldřichovi z Rosemberka dáváme plnú moc a právo tiemto listem tisíc kop grošuov předepsaných vzieti v křesťanech neb v židech na naši všech škodu i na naše zbožie společně, a všecky škody pro to naše nesplněnie kterakkolivěk vzaté, dobrým svědomím pokázané, zaplatiti slibujem i předepsanými penězi hlavními s jistinami, z leženie nevyjieždějíci ani kterakkolivěk vynikujíc, penězi hotovými. A umřel-li by kto z nás předepsaných v tom času, tehda my živí zuostalí v jednom měsieci najblišiem, ote dne smrti jeho rovně čtúc, k sobě v též rukojemstvie jiného tak dobrého a tak movitého slibujem přistaviti a list v táž slova jakožto tento obnoviti pod ležením předepsaným. A protivil-li by se kto z nás v čem tomuto listu, to má býti proti cti i vieře jeho, ale ne ku pohoršení tohoto listu. A ktožbykolivěk list tento měl dobrú volí pana Oldřicha napředpsaného, ten má túž moc i právo ke všem věcem předepsaným jakožto on sám. Tomu všemu na pevnost i jistotu my všickni, jistec i rukojmie předepsaní, pečeti naše vlastnie s dobrým svědomím naším přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisíc čtyřstého čtrmezcietmého, v sobotu u vigilii Letnic.