Král Zikmund (Sigmundt) obléňuje již plnoletého Mikuláše Muffela (Niclassen Muffel) a jeho dědice, s ohledem na jeho prosby a budoucí prokázané služby, polovinou tvrze a městečka Eschenau (der vesten und dess marckhts zu Eschenaw) se všemi právy a vším příslušenstvím, kterými před časem oblénil Mikuláše a jeho babičku Barboru (Barbara, der Niclas Mufflin, seiner anfrawen von Nuremberg) a mezi jejíž majitele přidal při poslední návštěvě Norimberka (Nurnberg) i Gabriela Tetzela (Gabriel Tetzel)1 Viz regest.
. Zikmund ustanovuje, že Mikuláš a jeho dědicové mají bez překážek držet a užívat tento majetek, avšak s podmínkou prokazování služeb králi a České koruně (chron zur Behaimb) a bez porušení práv dalších osob. Zemře-li Mikuláš bez testamentu, má léno přejít na jeho dědice, syny či dcery, nebo na jeho sestru Barboru (sein schwester Barbara), jak to určil Zikmundův otec císař Karel IV. (khayser Kharl) ve své listině das mit seiner maiestat insigl versigelt
. Konečně Zikmund oznamuje, že na místo něj složil Mikuláš obvyklou přísahu, že bude věrný, poslušný a bude sloužit svému lennímu pánu jako ostatní vazalové, jeho kancléři Janovi (erwirdigen Johann), biskupovi v Záhřebu (bÿshoff zu Agram)