Já Jindrzich Berka z Dubé, otjinud z Húsky, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že s dobrým mým rozmyslem a zdravým přátel mých i jiných dobrých lidí potazem, a s dobrú i svobodnú mú vólí, hrad muoj dědičný Húsku, poplužie k němu příslušné i se všemi vesnicěmi k němu příslušnými ve jméno Libowiez, Olessen, Jestrzebicz, Dobrzien, Tuboži malé, Tuboži weliké, Rowen, Blatczie malé, Blatczie weliké, Týn, Zdierzecz malý, Zdierzecz weliký, Borzejiow i s kostelním podáním, Nechutnow, Corczie, Wlkow, Osinaliczie, dvuor na Medwieziem, v Kruzie kostelnie podanie a k tomu mlýn v Podskalí k Dubé jedúc, kterýž nyní Jíra drží i s jinými se všemi mlýny nebo mlýniščemi pustými, v těch záměrách, jakž jsú z staradávna byli vysazeni, i také lesy všechny, rybníky, rybničišce, lúky, potoky, potočišče i vodoteče se všemi a všelikými platy, užitky neboli příslušnostmi na svrchu jmenovaných vesniciech a na tom sboží vysazenými, kterýmiž a kterakýmikoli jmény mohú neb mohli by jmenováni býti, a s čehožkoli neb otkudžkoli přijiti, se vší z volí i také s plným a cizím panstvím tak prostě a cěle, jakož jsem já sám měl a k tomu hradu držal neb požíval, nic ovšem sobě tu nezuostavuje, prodal sem a mocí listu tohoto prodávám ku pravému a věčnému dědicství urozenému panu Janowi z Smirzicz za jistú sumu peněz mně cěle zaplacených a úplně, kteréhožto hradu i sbožie svrchu jmenovaného a k tomu hradu příslušného i všeho práva mého, kteréž jsem k tomu měl, napřed sám sě a potom všecky mé budúcie dědicě i jakéžkoli právo po mně jmieti mohúcie, mocí tohoto listu věčně zbavuji a odřiekám a to sbožie i všecky listy neboli zápisy předkuov mých i mé téhož sbožie, jim i mně k dědičnému jmění potvrzujície, vzdal sem i mocí tohoto listu ovšem a mocně vzdávám nadepsanému pánu Janowi z Smirzicz i jeho dědicom a budúcím, aby von i jeho budúcí dědicové mohli a moc i právo měli jakožto zpupný a poslupný dědicové to jmieti, držeti, požívati, když a komužby chtěli dáti, směniti, zastaviti, prodati i s tiem, což by sě jim zdálo jakžto svým vlastním dědicstvím učiniti bez všelikého mého i mých všech budúcích dědicuov nařčenie, otpory u překázky. Na zdrženie i potvrzenie toho pečeť mú vlastní jistým mým vědomím a s cělým přiznáním dal sem listu tomuto přivěsiti dobrovolně a prosil sem také vedle toho urozených panuov Jana z Michalowicz, seděním na Bezdiezi, Otty z Bergowa, seděním na Troskách, Wylema Zajiecze z Hazmburga, Sigmunda z Wartenberga, seděním na Dieczinie, Hynka Krussiny z Lichtenburga, seděním na Cumburczie, Petra z Michalowicz, Sbynka Zajiecze z Hazmburga, Benesse z Colowrath, seděním ve Pnejetlucziech, Hynka z Waldeka, seděním v Dolankách, Jindrzicha Berky z Dubé, seděním na Hrádku, statečného Albrechta z Biesskowicz, seděním tudiež a slovutného panoše Jana z Czernína, seděním na Wysoké, že jsú své pečeti dali vedle mne na svědomie přivěsiti k témuž listu. Jenž jest dán léta po narození syna Božieho tisícieho čtyřstého třidcátého druhého, tu neděli den svatého Ondrzeje apoštola Božieho.