Císař Zikmund připomíná Oldřichovi z Rožmberka,1 Forma oslovení „věrný náš milý“ je pro Zikmundovy listy Oldřichovi neobvyklá, protože Oldřich je jinak Zikmundem oslovován jako urozený „urozený věrný náš milý.“ Ve slově „náš“ se dokonce objevuje razura, v níž bylo vypuštěno poslední písmeno „y“. Původní forma oslovení tedy byla v plurálu: „věrní naši milí“. I na jiných místech listu bylo příslušné množné číslo razurou změněno na jednotné, viz komentář.
že mu,2 Zájmeno „tobě“ je na razuře; původně zde lze předpokládat zájmeno „vám“. Původní množné číslo bylo zároveň v celém listu razurou a přepisováním změněno na příslušné jednotné číslo.
stejně jako ostatním ve svých listech, psal o naléhavých společných potřebách celého Českého království (mnohé a pilné obecné všeho královstvie našeho czeskeho potřeby) a o svolaném obecném zemském sněmu sněm obecný
do Čáslavi na nejbližší svátek Panny Marie o Matce Božie najprv příštie
8. září. Někteří však zastávají názor, že toto město je pro tak velký a všeobecný sněm příliš malé tak valnému sněmu
a pro nižší šlechtu zemanóm
a města z některých krajů příliš vzdálené, a že naléhavé potřeby země lze asi nejlépe projednat v Praze. Proto se Zikmund spolu se svou radou rozhodl přesunout sněm s krátkým odkladem do Prahy, a proto žádá a přikazuje žádámeť i přikazujem, mieti ovšem chtiece
Oldřichovi, aby bez prodlení přijel na svatého Jeronýma o svatém Jeronimu
30. září na pražský zemský sněm.