Král Zikmund (Sigmund) potvrzuje, že mu pražský měšťan Antonín Munheim (von Anthonien von Munheim, burger zu Prag) právoplatně předal listinu, kterou rakouský vévoda a moravský markrabě Albrecht V. (Albrecht, herczog zu Osterich und marggraff zu Merhern) pojistil zesnulému Václavovi z Dubé a na Leštně (des deln Wenczlaws von Lessczna anders von der Duba) dlužnou sumu ve výši 1300 zlatých. Proto se nemusí Antonín Munheim ani jeho dědicové z této skutečnosti nikomu zpovídat ani slovy ani skutky. Zikmund bude Antonína v této záležitosti bránit proti komukoliv a nařizuje všem duchovním i světským knížatům, hrabatům, pánům, rytířům, panošům, rychtářům, purkmistrům a všem radám měst, městeček a vesnic allen und yglichen fursten, geistlichen und weltlichen, grauen, heren, rittern, knechten, richtern, burgermeistern und reten der stet, merckt und dorffer v Říši (des heiligen richs), v zemích České koruny (cron zu Behem) a Markrabství moravského (marggraffschafft zu Merhern), že nesmí Antonína Munheima nebo jeho dědice kvůli této listině obvinit soudně nebo mimosoudně, pohnat před soud nebo vynést v této věci rozsudek, jestliže se chtějí vyhnout jeho těžké nemilosti. Zikmund prohlašuje všechny protiprávní rozsudky za neplatné a anulované sol kein crafft noch macht haben.